Zakázané ostrovy, kterým se obloukem vyhněte
Na první pohled jsou to místa, která svádí k povalování se na písečných plážích, koupání v tyrkysově modrém moři. Na ten druhý pohled ale vyjde najevo pravda. Třeba domorodci, kteří nestojí o kontakt s jinými lidmi, skládka radioaktivního odpadu nebo výzkum virů… Travelbook přináší důvody, proč jsou tyto pohádkové destinace pro veřejnost uzavřeny.
Ni’ihau, Havaj
Na malém ostrůvku o rozloze 180 kilometrů čtverečních nenajdete silnice, restaurace, hotely ani elektrický proud. Žije zde přibližně 200 obyvatel, kteří se výhradně živí sběrem mušlí a rybolovem. Většina z nich bydlí v Pu´uwai, jediné obci na ostrově. Od roku 1915 je tady cizím lidem vstup zakázán. Ostrované tak chtějí zachovat tradiční způsob života. V roce 1987 byl vydán nový zákon, kdy mohou ostrov navštívit na jeden den malé skupinky turistů. Nejpozději večer se musí vrátit. Nesmí se zde však fotit, používat mobilní telefony, rádia a vyhledávat kontakt s místním obyvatelstvem.
Severní Sentinelův ostrov, Andamanské ostrovy
Jsou to 2 roky, co svět obletěla zpráva o smrti mladého amerického turisty. Ačkoliv je zde vstup úředně zakázán, a to hlavně z důvodu vlastní bezpečnosti a přenosu civilizačních chorob na neočkované obyvatelstvo, i přesto se tento muž vydal na Severní Sentinel, aby změnil víru tamějšího kmene. Byl jimi zasažen šípem a zemřel. I když ostrov formálně spadá pod Indii, obývá jej jediný kmen Sentinelců. Informace o těchto lidech jsou minimální, kdo se pokusí na ostrov vstoupit, nemilosrdně ho zabijí.
Queimada Grande, Brazílie
Doslova smrt na každém kroku číhá na ostrově kousek od brazilského Sao Paula. Na každý metr čtvereční připadá minimálně jeden had. Křovinář ostrovní, nenápadný půlmetrový had dokáže člověka usmrtit svým prudce jedovatým jedem do hodiny. Brazilská vláda proto zakázala vstup turistům.
Plum Island, New York
Na malý ostrov u New Yorku s rozlohou 7 kilometrů čtverečních má vstup povolen jen výzkumný tým pracovníků. Sídlí zde Centrum nemocí zvířat, které se zaměřuje na studium a výzkum nemocí, jako je slintavka, kulhavka, mor skotu. Živé patogeny, které se tam díky tomu vyskytují, mohou být nebezpečné nejen pro zvířata, ale také člověka.
North Brother Island, New York
5,3 km dlouhý ostrov při ústí řeky Hudson od roku 1885 sloužil jako karanténní středisko pro obyvatele, kteří se nakazili tyfem nebo neštovicemi. „Zdravotnické zařízení bylo založeno jako násilný karanténní tábor pro lidi trpící infekčními nemocemi, například žlutou zimnicí nebo břišním tyfem. Žilo zde také šest lidí s leprou, které drželi v dřevěných chatrčích,“ vysvětlil Daily Mailu Ian Ference, místní historik a fotograf. Přibližně od roku 1950 zde sídlila drogová rehabilitační stanice. Dnes je ostrov pro veřejnost uzavřen.
Riems, Německo
Tato část půdy, která je známá pod názvem „morový ostrov“, je pro veřejnost zcela nepřístupná. V roce 1910 jej založil bakteriolog Friedrich Loeffler jako ústav pro zkoumání virových onemocnění hospodářských zvířat. V současné době se zde experimentuje s viry eboly, nipah, vztekliny, koronaviru SARS-CoV-2.
Farallonské ostrovy, USA
Souostroví Tichého oceánu leží kousek od pobřeží San Francisca v Kalifornii. Ukrývá neviditelné nebezpečí. V letech 1946 až 1970 byl kolem ostrovů do moře vyhozen radioaktivní odpad. Přibližně 50 tisíc kontejnerů a ocelových sudů s kontaminovaným odpadem leží na mořském dně, díky tomu se ostrovy považují za ozářené. Nikdo však přesně neví, jak vysoký je stupeň nebezpečí. Podle odborníků je jeho výlov a likvace velmi riziková.
Gruinard Island, Skotsko
Z pevniny lze na něj dohlédnou pouhým okem, veslicí jste na něm za 10 minut. V období druhé světové války zde probíhaly pokusy jednou z nejznámějších biologických zbraní. Testování prudce jedovatého antraxu bylo zkoušeno na stádech ovcí, kdy bylo velké množství odpáleno do vzduchu. Došlo tedy i ke kontaminaci půdy, ve které antrax zůstává velmi dlouho. Ačkoliv byl ostrov pár let poté dekontaminován, dodnes tady nenajdeme živou bytost.
Poveglia, Itálie
V těsné blízkosti romantických Benátek leží ostrov, který je považován za prokletý. Tisíce mrtvých při morové epidemii bylo vhozeno do vykopaných jam. V roce 1922 tady byla zřízena psychiatrická léčebna, její pacienti údajně slyšeli hlasy obětí moru. Jeden z lékařů prováděl na těchto svých pacientech experimenty, které končily smrtí. Sám svůj život ukončil skokem z věže, když začal slyšet hlasy i on. Nyní je Poveglia zcela opuštěna.
Zdroj: Travelbook, Mahalo, Světoběžník.info, Daily Mail
