Klinická smrt a prožitky, ze kterých běhá mráz po zádech

Klinická smrt je stav, kdy se zastaví dech a srdce přestává tlouct. Klinická smrt trvá většinou šest až deset minut, potom se tělo odebere na onen svět, píše Wikipedie.

Otázkou je, jak klinická smrt probíhá. Z příběhů některých, kteří prožili klinickou smrt a vrátili se zpět, běhá mráz po zádech a rozum nad nimi zůstává stát. V době klinické smrti nesmí být organismus považován za mrtvý, neboť může být za určitých podmínek oživen. Většinou však dochází k odumírání jiných tkání buněk a to podle jejich citlivosti na nedostatek kyslíku.

Většina lidí, co prožili klinickou smrt, popisují, jak probíhala. Mezi nejčastějšími jevy je sledování vlastního těla na sále, které se zoufale snaží zachránit jeho život. Dalšími uváděným jevem bývá také promítání celého života v pár vteřinách, ocitnutí se v takzvaném tunelu, na konci kterého uviděli světlo. Když tunelem prošli, ocitli se na místě, kde cítili lásku, obrovský klid, štěstí a pochopení.

Sami to neumějí popsat. Jedním z těch, kteří klinickou smrt prožili, je Christine Stein, která si na zážitek vzpomíná a dokonce se na onom světě setkala i se svými prarodiči.

„Viděla jsem se, jak ležím na operačním stole a chirurgy, kteří spolu mluví. Došlo mi, že se rozhoduje mezi životem a smrtí.“

Kristýnino srdce přestalo bít a tak by ji mnozí považovali za mrtvou. Zatím však prožívá zážitek, ze kterého mrazí.

„Vypadalo to jako na zemi, ale všechny barvy byly mnohem jasnější a příjemnější. Země byla jako bavlna – velmi měkká a teplá. Měla jsem nádherné šaty. Připadalo mi to divné, protože takové šaty nemám. Vtom jsem náhle uslyšela, jak mě někdo volá jménem, byli to mí prarodiče. Řekli mi, že se musím vrátit zpátky.“

To, co se děje ve stavu blízké smrti, vědí doopravdy jen ti, co klinickou smrt už prožili. Je ale zřejmé, že něco mezi nebem a zemí skutečně existuje.

Zdroje: Wikipedia, ctidoma.cz, Youtube, redakce