Psychologové vysvětlují, proč některé myšlenky berou energii ještě dřív, než ráno vstanete

Řada lidí popisuje, že se ráno probudí s pocitem, jako by už měli část dne za sebou. Nejde jen o nedostatek spánku – mnohdy rozhoduje to, s čím se hlava probouzí.

Psychologové upozorňují, že mozek má tendenci hned po otevření očí sáhnout po tématech, která jsme předchozí den nestihli uzavřít. Může jít o pracovní povinnosti, dohady z domácnosti nebo jen nejasný pocit, že „něco visí ve vzduchu“. Právě tato setrvačnost z předchozího dne dokáže unavit ještě dřív, než se člověk vůbec posadí na kraj postele.

Podle údajů American Psychological Association se lidé, kteří po ránu začnou okamžitě probírat úkoly a povinnosti, dostávají do zbytečného tlaku. Mozek se ocitá ve stavu, který připomíná lehkou stresovou reakci, přestože tělo ještě zdaleka není v pohybu.

Jak ruminace zatěžuje mysl hned po probuzení

Ruminace – tedy opakované vracení se k jediné myšlence nebo obavě – umí podle neuroendokrinologa Roberta Sapolského vyvolat reakci podobnou skutečné hrozbě. Stačí samotná představa, že nás čeká nepříjemný úkol, a hladina stresových hormonů může začít růst.

Studie zveřejněná v Journal of Behavioral Medicine ukazuje, že ranní mentální únava se často objevuje u lidí, kteří si po probuzení vybavují povinnosti dřív, než si uvědomí, co mají vlastně dnes v plánu. Nejde přitom o množství práce, ale o to, že ji mozek začíná řešit v okamžiku, kdy ještě není plně vzhůru.

Proč mozek startuje analytický režim tak brzy

Část psychologů vysvětluje, že během spánku mozek třídí události a vzpomínky z předchozího dne. A když se ráno probudíme, občas se jako první vynoří to, co zůstalo otevřené. Na tento jev upozorňovala i klinická psycholožka Susan Nolen Hoeksema, která zdůrazňovala, že mozek se přirozeně snaží „dopsat“ věci, které nedokončil.

Jenže ranní mysl ještě neběží naplno. Je pomalejší, roztěkanější a má omezenou kapacitu. Nedokončené myšlenky ji tak zahlcují, místo aby pomohly s orientací v novém dni. Výzkum University of Michigan ukazuje, že tento jev se častěji týká lidí, kteří pracují s velkým objemem dat nebo mají psychicky náročné profese – jejich hlava se rozběhne dřív, než oni sami.

Rozdíl přitom dělá i typ myšlenek. Běžné drobnosti jako volba oblečení nebo příprava snídaně většinou nepřekáží. Zátěž přinášejí myšlenky s potenciálním problémem, u kterých mozek nemá rychlé řešení.

Když se tělo aktivuje, ale člověk stále leží

Psychiatr Norman Farb z University of Toronto upozorňuje, že mozek reaguje na obavy z neúspěchu podobně jako na fyzické nebezpečí. Tělo začne nabírat energii a připravovat se na akci – zrychlí tep i dýchání. Jenže ráno většinou zůstáváme ještě pod peřinou, a tak aktivovaná energie nemá kam odejít. Únava se pak paradoxně dostaví dřív, než vůbec začneme něco dělat.

Co může ráno pomoci vrátit energii

Podle psychologů hraje velkou roli způsob, jakým necháme první minuty dne běžet. Ukazuje se, že i krátké období bez složitých úvah může usnadnit přechod mezi spánkem a bdělostí.

Některé studie upozorňují, že pomáhá krátké vědomé zastavení – pár pomalých nádechů, vnímání ticha nebo jen chvíle, kdy člověk nic nehodnotí. Výzkumy publikované v časopise Mindfulness ukazují, že tím může klesnout ranní hladina kortizolu.

Účinná je podle odborníků z Penn State University také technika vědomého „odkládání starostí“. Spočívá v tom, že si člověk během dne vyhradí konkrétní čas, kdy se k obavám vrátí. Mozek tak získá signál, že je nemusí řešit hned po probuzení.

Mnoho lidí si všímá, že i malý rituál může rozhodnout o tom, jak se budou cítit celé dopoledne. Stačí otevřít okno, trochu se protáhnout nebo se na pár kroků projít po bytě. Takové drobnosti přitáhnou pozornost zpět do přítomného okamžiku, a mozek tak může začít den s čistější hlavou.

Zdroje: apa.org, stanford.edu, jstor.org, umich.edu, psycnet.apa.org