Jak si po čtyřicítce udržet kamarádky, i když má každá jiný život. Triky, které posílí vztahy a nebudou vás vyčerpávat
Po čtyřicítce se tempo života u každého vyvíjí trochu jinak. Jedna žena řeší školku a kroužky, druhá se stará o nemocné rodiče a třetí má práci, která jí bere většinu dne. Přesto se ukazuje, že právě v tomto období mohou být přátelé oporou, která člověku pomůže zvládat stres i pocit, že den má méně hodin, než by bylo potřeba.
Studie zveřejněná v Psychology and Aging naznačuje, že lidé ve středním věku si přátele vybírají uvážlivěji než dřív. Nejde o uzavírání se do sebe, spíš o posun k hlubším a stabilnějším vztahům. Ty ale vyžadují trochu jinou péči – méně samozřejmostí, více pochopení a snahy sladit odlišné životní rytmy.
Jak si rozumět, když každý žije jinak
Nejčastější problém je jednoduchý: čas. Jedna kamarádka podniká, druhá má nepravidelné směny, třetí se stará o děti. Domluvit společný termín pak bývá podobné jako hledat volné místo v zaplněném diáři. Psycholožka Markéta Šetinová z Filozofické fakulty UK upozorňuje, že kolem čtyřicítky přibývá odpovědnosti i tlaku, což se promítá i do přátelství. Podle ní pomůže realistický přístup – přijmout, že každý má jiné možnosti a není fér očekávat výkon, na který druhý zrovna nemá sílu.
Malé rituály, které drží vztah nad vodou
Společné večery, kdy se sedělo dlouho do noci, mají své kouzlo, ale pro většinu žen po čtyřicítce už nejsou samozřejmostí. O to lépe fungují kratší, ale pravidelné kontakty. Sociální psychologové připomínají, že i pár minut týdně dokáže vztah udržet v chodu – důležitý je signál, že na sebe kamarádky nezapomněly.
Někdo má domluvenou rychlou snídani jednou měsíčně, jiná dvojice se potká vždy během středeční polední pauzy, protože je v tu chvíli nejmenší šance, že do toho něco skočí. Podle výzkumu publikovaného v Journal of Social and Personal Relationships mají právě takové drobné rituály největší vliv na to, že přátelství vydrží i rušná období.
Otevřenost místo tichého vzdalování
Vztahy obvykle neochladnou kvůli jedné neshodě. Častěji za tím stojí situace, kdy se lidé přestanou mimoděk potkávat. Socioložka Antonina Sudak z University of Warsaw upozorňuje, že jen málokdo tuší, čím si druhý právě prochází – často jsou stresy podobné, jen se o nich nemluví. Pomůže jednoduchost: říct, co stíháte a kde už narážíte na své hranice. Nemusí to být velká zpověď, spíš drobné ujištění, že vztah nezaniká, jen je období, kdy jde všechno trochu ztuha.
Kdy nechat věci být
Někdy je nejlepší nechat přátelství chvíli plynout. Každý má období, kdy se ozývá méně, a není nutné vztah uměle držet při životě. Psychiatr Radkin Honzák často připomínal, že lidské vztahy mají svou dynamiku – lidé se přirozeně přibližují a zase vzdalují.
Když jste unavené nebo zahlcené, může stačit krátká zpráva, která dá najevo, že se nic nezměnilo, jen toho máte hodně. Právě respekt k tomu, v jaké fázi života se druhý nachází, často vede k nejpevnějším vztahům. Ve čtyřiceti už obvykle nejde o to, jak často se vidíte, ale jestli máte při setkání pocit klidu a porozumění.
Mnoho žen potvrzuje, že největší úlevu přináší snížení očekávání. Když se z plánování stane spontánnost a z povinnosti chuť, přátelství se přestane svírat a zpravidla samo posílí. A někdy právě tahle lehkost umožní, aby vztah dozrál v hlubší a stabilnější podobu.
Zdroje: psychologytoday.com, harvard.edu, journalssagepub.com, rozhlas.cz
