Jedna procházka v lese dokáže snížit hladinu stresového hormonu víc než hodina strávená v přeplněném fitcentru
Jedna hodina v posilovně plné lidí a hluku, nebo tichá chůze mezi stromy. Pokud jde o stres, věda v tom má překvapivě jasno. Měření hladiny kortizolu, hlavního stresového hormonu, opakovaně ukazují, že pobyt v lese působí na psychiku silněji než intenzivní cvičení v rušném vnitřním prostoru.
Nejde jen o dojem nebo sentimentální představu návratu k přírodě. V posledních letech vznikla celá řada studií, které srovnávaly reakce lidského těla v přírodním a městském prostředí. Výsledky se překvapivě shodují. Les dokáže organismus zklidnit rychleji a často i citelněji.
Co se děje v těle, když vstoupíme do lesa
Stresová reakce je řízena nervovou soustavou a hormony. Kortizol se uvolňuje ve chvíli, kdy mozek vyhodnotí situaci jako zátěžovou. Krátkodobě pomáhá zvládnout tlak, dlouhodobě ale zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, problémů se spánkem i oslabení imunity.
Japonský lékař a imunolog Čching Li z Tokijské lékařské univerzity se fenoménu takzvaného lesního koupání věnuje už více než dvě desetiletí. Ve studii publikované v odborném časopise Environmental Health and Preventive Medicine popsal, že už dvacet minut chůze v lese snižuje hladinu kortizolu v průměru o 13 až 16 procent. Spolu s tím klesá srdeční frekvence i krevní tlak.
Podle vědců nejde jen o to, co vidíme. Stromy uvolňují do ovzduší látky zvané fytoncidy, přírodní silice, které rostliny chrání před mikroorganismy. Při vdechování ale mají měřitelný účinek i na lidské tělo.
Výzkumný tým profesora Liho prokázal, že fytoncidy podporují aktivitu takzvaných NK buněk, tedy buněk přirozené imunity, které hrají roli v obraně proti infekcím i nádorovým buňkám. Zajímavé je, že tento efekt přetrvával ještě několik dní po návratu z lesa, nešlo tedy o krátkodobou reakci.
Proč fitcentrum nemusí fungovat stejně
Pohyb jako takový stres snižuje, o tom není pochyb. Rozdíl dělá prostředí. Hluk, umělé světlo, čekání na stroje a neustálé porovnávání s ostatními lidmi aktivují mozek podobně jako pracovní tlak nebo termíny.
Studie Univerzity v Michiganu z roku 2019 ukázala, že lidé cvičící v přeplněném vnitřním prostoru vykazovali menší pokles kortizolu než ti, kteří se hýbali venku v zeleni. Tělo pracovalo, hlava ale zůstávala v napětí.
Psychologové k tomu přidávají pojem kognitivní únava. Městské prostředí nutí mozek neustále třídit podněty, zvuky, pohyb, reklamy. Les naopak nabízí prostor, kde pozornost nemusí být neustále ve střehu a přirozeně se obnovuje. Tento princip popisuje teorie obnovy pozornosti, známá už od 90. let, a pořád dává smysl.
Neznamená to, že by lidé měli cvičení zavrhnout nebo se mu vyhýbat. Spíš jde o volbu podle cíle. Chcete-li sílu nebo kondici, fitcentrum je logická volba. Pokud ale hledáte rychlou úlevu od psychického tlaku, les často vychází lépe.
Jak z procházky vytěžit maximum
Odborníci radí jít pomalu a bez ambicí na výkon. Ideální je vypnout telefon, nebo ho alespoň nechat v kapse, a vnímat okolí. Vůni jehličí, šustění listí pod nohama, změny světla mezi stromy. Právě tyhle drobnosti dělají rozdíl.
Z praktického hlediska stačí i městský park s hustší zelení, není nutné jezdit desítky kilometrů. Důležitá je spíš pravidelnost. Krátká procházka několikrát týdně má podle výzkumů větší efekt než jeden nárazový únik o víkendu.
Možná nejzajímavější zjištění posledních let je vlastně jednoduché. Pro snížení stresu není nutné přidávat další úkoly. Často stačí zpomalit, dělat méně a nechat přírodu pracovat za nás, i když to zní až podezřele prostě.
Zdroje: nih.gov, sciencedirect.com, ncbi.nlm.nih.gov, apa.org
