Tajemství dlouhověkosti: Co dělají ženy v „modrých zónách“ jinak a jak jejich návyky snadno aplikovat v českých podmínkách

Ženy žijící v takzvaných modrých zónách se běžně dožívají vyššího věku než většina populace. A co je podstatné, často zůstávají soběstačné i v letech, kdy jinde už přichází výrazný úbytek sil. Nejde o žádné tajné elixíry mládí, spíš o obyčejné návyky, které nejsou střední Evropě vůbec cizí. Právě proto budí zájem lékařů i sociologů.

Termín modré zóny zavedl americký novinář Dan Buettner ve spolupráci s odborníky na demografii a veřejné zdraví. Jde o místa jako Okinawa, Sardinie nebo řecká Ikaria, kde je nezvykle vysoký počet lidí dožívajících se devadesáti a více let. Důležitou roli tu hrají ženy. Nejen že žijí déle, ale statisticky stráví méně času s vážnými chronickými potížemi.

Každodenní pohyb bez posilovny

Pohyb se v těchto oblastech neplánuje, on se prostě děje. Ženy tu neměří kroky ani neřeší tréninkové plány. Chodí pěšky, starají se o domácnost, zahradu, někdy i o hospodářství. Tělo je v pohybu po celý den, i když nízkou intenzitou.

Studie z American Journal of Preventive Medicine dlouhodobě ukazují, že právě takový typ pravidelného, nenápadného pohybu má výrazný vliv na snížení rizika srdečně-cévních onemocnění. Často větší, než nárazové sportování jednou týdně.

V české realitě to může znamenat drobnosti. Jít pěšky na nákup, vzít schody místo výtahu, uklidit bez techniky, která všechno zjednoduší až moc. Nejde o výkon, spíš o rytmus dne, který tělo nepřestane nutit k pohybu.

Neméně důležitá je strava. V modrých zónách není komplikovaná ani přehnaně řešená, stojí hlavně na lokálních surovinách a střídmosti. Ženy jedí pomalu, menší porce a často společně s rodinou, což má vliv i na trávení a hormonální rovnováhu.

Základ jídelníčku tvoří rostlinné potraviny. Luštěniny, zelenina, celozrnné obiloviny, olivový olej. Maso se objevuje spíš výjimečně, někdy jen při slavnostech. Podle dat publikovaných v časopise The Lancet je tento způsob stravování spojen s nižší mírou chronického zánětu v těle, který je považován za jeden z motorů stárnutí.

Síla vztahů a pocit smyslu

Na první pohled méně uchopitelný, ale zásadní faktor. Sociální vazby. Ženy v modrých zónách zůstávají součástí komunity i ve vysokém věku. Pomáhají s vnoučaty, radí, jsou přítomné. Nejsou odsunuté na okraj.

Výzkumy z Harvard School of Public Health opakovaně upozorňují, že dlouhodobá sociální izolace zvyšuje riziko předčasného úmrtí srovnatelně s kouřením. V praxi to znamená obyčejné věci. Zavolat přátelům, zajít na kávu, mít pocit, že na vás někdo čeká. Japonci pro tento pocit používají slovo ikigai. A není náhoda, že se pojí s nižší hladinou stresových hormonů.

Stres se v modrých zónách neignoruje, ale ani s ním nebojují agresivně. Spíš ho pravidelně uvolňují. Krátká modlitba, odpolední klid, posezení s přáteli. Malé rituály, které dávají nervovému systému šanci zpomalit.

Podle dlouhodobých pozorování National Geographic vede takové zklidnění ke snížení krevního tlaku a lepší kvalitě spánku. Právě spánek má zásadní vliv na regeneraci mozku a prevenci neurodegenerativních onemocnění, i když se na něj často zapomíná.

Jak začít bez radikálních změn

Dobrou zprávou je, že není nutné měnit celý život najednou. Stačí jeden krok. Pravidelná chůze. Méně masa během týdne. Nebo pevný termín na setkávání s blízkými, který se nebude odsouvat.

Dlouhověkost v modrých zónách nevzniká přes noc, ani náhodou. Je to výsledek stovek drobných rozhodnutí, někdy i nenápadných. Právě ty ale dávají tělu i hlavě prostor stárnout pomaleji. A důstojně.

Zdroje: nationalgeographic.com,thelancet.com,ajpmonline.org,hsph.harvard.edu