Odpuštění lidem z minulosti vám uleví víc než jakákoliv drahá terapie, zkuste to pro své vlastní dobro ještě dnes

O odpuštění se v psychologii mluví čím dál častěji, hlavně jako o způsobu, jak si ulevit od dlouhodobého napětí. Nejde o morální povinnost ani o to, že by člověk měl souhlasit s tím, co se stalo. Spíš o vědomé rozhodnutí přestat vláčet starou zátěž dál s sebou. Podle výzkumů mají lidé, kteří to dokážou, méně úzkostí a často i klidnější spánek.

Častý omyl je představa, že odpuštění znamená omlouvání chování druhých. Tak to ale není. V psychologii se mluví o procesu, kdy se člověk vzdá potřeby trestat a znovu a znovu si křivdu přehrávat v hlavě. Právě tohle opakování podle odborníků udržuje tělo ve stavu neustálé pohotovosti a pomalu ho vyčerpává.

Co se děje v těle, když se držíme křivdy

Dlouhodobá zášť není jen „něco v hlavě“. Přehledová studie v Journal of Behavioral Medicine ukazuje souvislost mezi chronickým hněvem a vyšším krevním tlakem i rizikem srdečních potíží. Tělo se chová, jako by ohrožení trvalo dál, i když událost samotná už dávno skončila.

Americká psychologická asociace popisuje, že při neodpuštění zůstává aktivní stresová reakce – zvýšený kortizol a adrenalin. Tyhle hormony jsou užitečné krátkodobě. Když ale působí dlouho, oslabují imunitu, zhoršují soustředění a člověk je rychleji unavený.

Odpuštění není slabost, ale aktivní dovednost

Profesor Robert Enright z University of Wisconsin–Madison, který se tématu věnuje přes tři desetiletí, mluví o odpuštění jako o dovednosti, kterou se lze naučit. V jeho studiích lidé zapojení do strukturovaných programů vykazovali výrazně nižší míru deprese a úzkosti než kontrolní skupina. Nešlo přitom o detailní rozebírání starého konfliktu, ale o změnu vnitřního postoje.

Důležité je si uvědomit, že odpustit neznamená obnovit vztah ani popřít bolest. Jde spíš o rozhodnutí nepřenášet starou křivdu do každého dalšího dne. Odborníci z Mayo Clinic upozorňují, že právě tenhle krok často přináší úlevu srovnatelnou s dlouhodobou psychoterapií, někdy i překvapivě rychle.

Proč má odpuštění dlouhodobý efekt

Na rozdíl od krátkodobých únikových strategií, jako je rozptýlení nebo potlačení emocí, pracuje odpuštění s příčinou. Člověk přestane automaticky reagovat na vnitřní spouštěče, které dřív vyvolávaly hněv nebo smutek. Podle Harvard Health Publishing se tím snižuje riziko, že se stresové potíže budou vracet.

Studie z roku 2022 ve Frontiers in Psychology navíc ukazuje, že lidé, kteří odpuštění vědomě praktikují, vykazují vyšší psychickou odolnost i při dalších životních zátěžích. Nejde tedy jen o uzavření minulosti, ale i o lepší výbavu do budoucna.

Jak začít, aniž byste si ublížili

První krok je pojmenovat konkrétní křivdu. Bez toho se proces často míjí účinkem. Psychologové doporučují oddělit čin od osoby a zaměřit se na to, co ve vás pořád zůstává aktivní. Nejde o hledání viníka, ale o vlastní reakci.

Druhý krok je samotné rozhodnutí. Odpuštění není emoce, ale volba. Úleva většinou nepřijde hned. Když se objeví odpor nebo pochybnosti, je to normální a neznamená to selhání.

Jako praktický nástroj se často doporučuje psaní. Studie v Journal of Clinical Psychology ukazují, že strukturované psaní o křivdě a následném rozhodnutí odpustit snižuje míru ruminačního myšlení, tedy nechtěného a opakovaného přehrávání negativních myšlenek.

Odpuštění není zkratka ani rychlá rada do pěti minut. Je to práce, která se ale podle dostupných dat vyplácí. Ne proto, že by změnila minulost, ale proto, že vám vrátí energii, kterou jste jí tak dlouho odevzdávali.

Zdroje: apa.org, mayoclinic.org, health.harvard.edu, frontiersin.org