5 knih, které by si měla přečíst každá žena ve zralém věku: Inspirace, nadhled a rady, jak najít vnitřní klid

Jsou chvíle, kdy si žena najednou uvědomí, že už nechce jen stíhat. Kolem čtyřicítky nebo padesátky se priority přeskupí – děti už tolik nepotřebují každodenní dohled, práce se proměňuje a otázka „co teď vlastně chci já?“ se ozve naplno.

Právě tehdy mohou knihy fungovat jinak než dřív. Ne jako únik, ale jako tiché zrcadlo. Podle údajů Svazu českých knihkupců a nakladatelů patří ženy mezi 35 a 55 lety k nejsilnějším čtenářským skupinám – a stále častěji sahají po titulech, které jim pomohou zvládnout stres, změny v partnerství nebo péči o rodiče.

Vybrala jsem pět knih, k nimž se dá vracet. Nejsou to rychlé motivační návody na štěstí. Spíš texty, které člověka přimějí zastavit se, někdy i trochu znejistit, ale v dobrém.

Brené Brown: Dary nedokonalosti

Brené Brown se tématu studu, zranitelnosti a odvahy věnuje přes dvacet let. Opírá se o výzkum z University of Houston, ale její psaní nepůsobí akademicky – spíš jako rozhovor s někým, kdo si prošel podobnými pochybnostmi.

V knize Dary nedokonalosti rozebírá tlak na výkon a bezchybnost, který si mnoho žen nese do středního věku. Přijetí vlastních limitů podle ní neznamená rezignaci. Naopak. Je to začátek větší psychické odolnosti. V rozhovoru pro Psychology Today řekla, že „zranitelnost není slabost, ale nejpřesnější měřítko odvahy“ – a právě na tom kniha stojí.

Najdete tu i konkrétní cvičení. Ne složitá, spíš jednoduché kroky, jak si nastavit hranice a přestat se trestat za každé malé selhání.

Irvin D. Yalom: Pohled do slunce

Strach ze smrti je téma, které se po čtyřicítce přestává tvářit jako něco vzdáleného. Irvin D. Yalom, emeritní profesor psychiatrie ze Stanfordu, o něm píše otevřeně a bez patosu.

Pohled do slunce vychází z jeho dlouholeté terapeutické praxe. Ukazuje, že vědomí konečnosti nemusí člověka paralyzovat. Někdy je to naopak impuls začít žít vědoměji. Yalom vysvětluje pojem existenciální úzkost – hluboký neklid pramenící z vědomí, že náš čas je omezený – a přidává příběhy pacientů, kteří svůj pohled na stárnutí dokázali proměnit.

Čtenářka si při čtení možná uvědomí, že její obavy nejsou nijak výjimečné. A že se o nich dá mluvit.

Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky

Tahle kniha má téměř kultovní status. Clarissa Pinkola Estés, jungovská psychoanalytička, propojuje mýty a pohádky z různých kultur s psychologií ženské identity. Archetypy – tedy univerzální symboly a vzorce chování, které se opakují napříč světem – používá jako mapu k pochopení ženské duše.

Kniha vyšla už v roce 1992 a dlouhodobě se držela v žebříčku bestsellerů The New York Times. Estés vyzývá ženy, aby znovu objevily svou „divokou“ přirozenost. Intuici, tvořivost, instinkt. To, co bylo možná léta upozaděno kvůli očekáváním okolí.

Není to lehké čtení na jeden večer. Text je místy hutný a vyžaduje soustředění, ale o to víc se pod kůži dostane.

Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano

Rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl v této knize popisuje vlastní zkušenost z koncentračních táborů. Právě tam se zrodily základy logoterapie – směru, který staví na myšlence, že člověka pohání především hledání smyslu.

Frankl po válce působil na Vídeňské univerzitě a přednášel i na Harvardu. Jeho slavná věta, že „člověku lze vzít všechno kromě jediné věci, poslední lidské svobody zvolit si svůj postoj za daných okolností“, se cituje dodnes. A není to fráze. V kontextu jeho života působí až znepokojivě pravdivě.

Pro ženu ve zralém věku může být tato kniha připomínkou, že i když se okolnosti mění – někdy dost nečekaně – vnitřní svoboda zůstává.

Kristin Neff: Sebesoucit

Psycholožka Kristin Neff z University of Texas v Austinu patří k průkopnicím výzkumu sebesoucitu. Ve svých studiích publikovaných například v Journal of Clinical Psychology ukazuje, že lidé, kteří se k sobě dokážou chovat laskavě, mívají nižší míru úzkosti i deprese.

Kniha Sebesoucit nabízí praktické techniky, jak změnit vnitřní dialog. Nejde o sebelítost ani o výmluvy. Spíš o schopnost přiznat si, že nejsme dokonalé – a že to nevadí. Pro mnoho žen, které byly zvyklé dávat vždy přednost ostatním, je to trochu nezvyk. A přitom úlevné.

Výčet knih by mohl být delší, samozřejmě. Tyto ale spojuje jedno: pomáhají pojmenovat obavy, které se v určitém věku objevují častěji. A někdy stačí jen to, že zjistíme, že v tom nejsme samy.

Zdroje: psychologytoday.com, nytimes.com, journalofclinicalpsychology.com, skcr.cz