Proč se nebojíme stárnout? Pohled na zralost očima slavných žen, které vypadají skvěle i bez plastik

Ještě nedávno se v showbyznysu věk spíš schovával. Šediny mizely pod barvou a vrásky pod retuší. Dnes ale čím dál víc známých žen mluví o stárnutí napřímo, bez omluv a vysvětlování. Nejde jen o vizáž, spíš o změnu myšlení, která se pomalu přelévá i mezi veřejnost.

Když Andie MacDowell dorazila do Cannes s přirozeně šedivými vlasy, rozpoutalo to debatu. Neudělala nic provokativního. Jen se rozhodla nebarvit se. Podobně otevřeně mluví o věku Jodie Foster nebo Aňa Geislerová, která opakovaně říká, že vrásky k životu prostě patří. Zralost už není něco, co je nutné skrývat – stává se součástí identity, viditelnou a normální.

Stárnutí jako biologický proces, ne osobní selhání

Lékaři připomínají, že kůže stárne bez ohledu na naše přání. Vliv má genetika, hormony i každodenní návyky. Podle Americké akademie dermatologie se po třicítce snižuje tvorba kolagenu asi o jedno procento ročně. Možná to zní jako malé číslo, ale za deset let je změna znatelná. Pleť ztrácí pevnost, objevují se jemné linky, elasticita už není co bývala.

Velkou roli hraje i takzvané fotoaging – tedy stárnutí vlivem slunce. Odborné studie publikované v Journal of Investigative Dermatology uvádějí, že až 80 % viditelných známek stárnutí obličeje souvisí s UV zářením. To číslo je vlastně překvapivé. Znamená to, že životní styl a ochrana před sluncem mají větší váhu než samotný věk uvedený v občance.

V tom je určitá úleva. Něco ovlivnit můžeme, něco ne. A právě tohle vědomí snižuje tlak na dokonalost, který byl ještě před pár lety téměř všudypřítomný.

Mnohé známé ženy dnes mluví spíš o péči než o „boji“. Investují do kvalitní kosmetiky, pohybu, spánku. Ne každá touží po invazivním zákroku, i když možnost tu samozřejmě je.

Sebevědomí místo skalpelu

Psychologové používají pojem body neutrality. Neznamená to bezmezně milovat každý detail svého těla. Spíš ho brát jako funkční celek, který nás nese životem. Výzkumy Americké psychologické asociace naznačují, že u žen po čtyřicítce často roste spokojenost se sebou samými – přestože vrásky přibývají. Zkušenosti, nadhled a určitá stabilita totiž dokážou vyvážit tlak na vzhled.

Helen Mirren opakovaně říká, že ji víc než mládí zajímá energie a chuť objevovat nové věci. Podobný tón volí i české osobnosti. Daniela Brzobohatá popsala péči o sebe jako součást zdravého životního stylu, ne jako zápas s časem. Tenhle posun ve slovníku je docela zásadní, i když se to možná nezdá.

Plastická chirurgie nezmizela. Data Mezinárodní společnosti estetické plastické chirurgie ukazují, že počet zákroků globálně roste. Zároveň ale sílí skupina žen, které tvrdí, že atraktivita nestojí jen na skalpelu. Estetická medicína se víc zaměřuje na prevenci a méně nápadné úpravy.

Dermatologové často mluví o třech základních pilířích péče:

• každodenní ochrana před sluncem,
• podpora obnovy buněk například pomocí retinoidů,
• dostatečná hydratace.

Retinoidy, tedy deriváty vitaminu A, podporují tvorbu kolagenu a urychlují obnovu kožních buněk. Nejde o rychlé řešení přes noc – spíš o dlouhodobou, někdy i trochu trpělivou strategii.

Nový obraz zralosti v médiích

Mediální obraz krásy se mění. Ještě před pár lety byl téměř jednotný. Dnes se na titulních stranách objevují ženy s šedinami i vráskami kolem očí, bez snahy všechno zahladit. Britský deník The Guardian upozornil na rostoucí počet kampaní s modelkami nad padesát let. Zralost se z okraje přesouvá do centra pozornosti.

Má to i ekonomický rozměr. Podle dat Eurostatu patří ženy mezi třiceti a padesáti lety k nejsilnějším spotřebitelským skupinám v Evropě. Mají kupní sílu a zároveň už tolik nepřijímají nereálné ideály. Firmy se tomu přizpůsobují, někdy rychleji, někdy pomaleji.

Co si z toho odnést? Stárnutí nezastavíme. Ale můžeme ovlivnit, jak o něm budeme přemýšlet a jak se o sebe budeme starat. Prevence, pohyb, spánek – zní to obyčejně, jenže právě tyhle věci mají dlouhodobý efekt. A možná ještě důležitější je prostředí, ve kterém žijeme. Lidé, kteří nás nehodnotí jen podle vzhledu.

Zralost tak nemusí být konec, ale proměna. Někdy klidnější, jindy překvapivá. A právě v tom je její síla.

Zdroje: aad.org, isaps.org, apa.org, eurostat.europa.eu