Jak si udržet zdravé zuby a dásně: Péče o dutinu ústní se po čtyřicítce mění, zjistěte, na co si dát pozor

Po čtyřicátém roce věku se dutina ústní nezačíná měnit nápadně, ale spíš tiše a postupně. Dásně mohou ustupovat, sklovina už není tak odolná jako dřív a riziko parodontitidy – zánětu závěsného aparátu zubu – roste. Právě tehdy se podle zubařů láme chleba: buď si chrup udržíte, nebo se začnou problémy nabalovat.

Data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ukazují, že s onemocněním dásní má zkušenost víc než polovina dospělých. Parodontitida přitom patří k hlavním důvodům, proč lidé o zuby přicházejí. A nejde jen o úsměv. Zánět v ústech je spojován i s vyšším rizikem cukrovky 2. typu a nemocí srdce a cév, jak opakovaně připomíná Světová zdravotnická organizace.

S věkem se mění i kost, která zuby drží, a také složení slin. Ty přitom fungují jako přirozená ochrana – ředí kyseliny, pomáhají omezovat bakterie. Když jich je méně, kaz se objeví snadněji a zuby bývají citlivější, někdy až nepříjemně.

Ustupující dásně a citlivé krčky

Typickým problémem po čtyřicítce je ústup dásní. Zubní krček se obnaží a protože není chráněn sklovinou, reaguje bolestí na studené pití, horkou kávu nebo sladké. Někdy za to může příliš tvrdý kartáček, jindy dlouhodobý zánět, který si člověk ani neuvědomuje.

Lékaři většinou radí sáhnout po měkkém kartáčku a čistit jemně, stíravým pohybem od dásně k zubu. Elektrický kartáček může být výhoda – ale jen pokud na něj netlačíte. Hodně důležitá je mezizubní hygiena. Právě mezi zuby totiž podle České stomatologické komory vzniká u dospělých nejvíc kazů, a to je místo kam se běžný kartáček prostě nedostane.

Parodontitida není jen krvácení

Když se při čištění objeví krev, řada lidí to přejde mávnutím ruky. Jenže krvácení dásní je varování. Parodontitida je chronický zánět, který pomalu rozrušuje kost kolem zubu. Zpočátku nebolí, a právě proto bývá zrádná – člověk nic necítí a problém mezitím postupuje.

Studie zveřejněné v Journal of Clinical Periodontology popisují souvislost mezi parodontitidou a vyšším rizikem srdečních onemocnění. Bakterie z úst se mohou dostat do krevního oběhu a podílet se na zánětlivých procesech v cévách. Ústní hygiena tak není jen kosmetická záležitost, jak si někdo pořád myslí.

Základem prevence je profesionální dentální hygiena, ideálně dvakrát ročně. Hygienistka odstraní zubní kámen, který doma nevyčistíte – vzniká postupnou mineralizací plaku a vytváří prostředí, kde se bakteriím daří. Čím déle zůstává, tím hůř.

Sucho v ústech a vliv léků

Ve středním věku přibývá léků na tlak, alergie nebo třeba deprese. A řada z nich má vedlejší účinek: sucho v ústech. Když slin ubývá, ochrana zubů slábne a kaz se může objevit rychleji než dřív.

Pomáhá víc pít, cucat pastilky bez cukru nebo žvýkat žvýkačky s xylitolem. Existují i gely na podporu tvorby slin. Pokud ale sucho trvá delší dobu, je lepší promluvit si s lékařem – někdy stačí drobná úprava medikace, jindy je potřeba hledat jiné řešení.

Strava a prevence po čtyřicítce

S věkem začíná hrát větší roli i to, co a jak často jíme. Nejde jen o množství cukru, ale o frekvenci. Když během večera upíjíte víno nebo slazené nápoje, zůstává v ústech dlouho kyselé prostředí. Sklovina měkne a je náchylnější k erozi. Zubaři proto doporučují omezit právě četnost těchto „malých dávek“ během dne.

Důležitý je i přísun vápníku a vitaminu D. Podporují pevnost kostí, tedy i čelistí, které zuby drží. Pokud tělu chybí, může docházet k rychlejšímu uvolňování zubů – a to už bývá problém.

Každodenní minimum péče není složité, ale musí být opravdu pravidelné:

• čistit zuby dvakrát denně alespoň dvě minuty
• každý den použít mezizubní kartáčky nebo nit, i když se vám nechce
• zajít na preventivní kontrolu k zubaři alespoň jednou ročně.

Po čtyřicítce nestačí jen „poctivě“ čistit. Je potřeba sledovat i stav dásní a všímat si změn. Krvácení, viklání zubu nebo přetrvávající citlivost nejsou drobnosti. Čím dřív se začne řešit příčina, tím větší je šance, že se zánět zastaví bez nákladných zákroků. V péči o zuby to platí dvojnásob: pár minut denně může rozhodnout o tom, jestli si vlastní úsměv necháte i za dvacet let.

Zdroje: uzis.cz, who.int, perio.org, journalofclinicalperiodontology.com