Můj syn (6 let) mi oznámil, že se zamiloval do spolužačky a chce s ní být do konce života. Netuším, co mám dělat

Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a mezi řečí pronese, že potkal lásku svého života. Je mu šest. A prý si ji jednou vezme a budou spolu napořád.

Rodič v tu chvíli trochu ztuhne. Má se smát? Nebo to brát vážně? Dětské zamilovanosti jsou roztomilé, jenže zároveň člověka zaskočí víc, než čekal.

Kolem šestého roku si děti začínají víc všímat rozdílů mezi kluky a holkami a napodobují to, co vidí doma nebo ve filmech. Nejde o partnerskou lásku v dospělém slova smyslu. Spíš o další krok ve vývoji, který je úplně normální.

Jean Piaget mluvil o období zhruba mezi druhým a sedmým rokem jako o fázi symbolického myšlení. Dítě si hraje na role, zkouší si různé scénáře a vytváří si vlastní představy o světě. Když tedy šestiletý kluk říká, že chce být s někým do konce života, většinou tím říká něco jiného – že je mu s tou osobou dobře. Že ji má rád. Nic víc, ale ani nic míň.

Co se odehrává v dětské hlavě

Podle odborníků z Americké psychologické asociace souvisejí první „lásky“ hlavně s rozvojem empatie a přátelství. Dítě najednou objeví, že někdo konkrétní je mu blízký, chce s ním sedět v lavici a smát se stejným věcem. To je celé.

V mozku přitom běží jednoduchá chemie. Příjemné emoce spouští vyplavování dopaminu, takže se dítě cítí šťastně a chce ten pocit znovu. Slova jako navždy nebo napořád používá spíš jako zesilovač, ne jako plán na příštích sedmdesát let. Asi jako když tvrdí, že už nikdy nebude jíst nic jiného než palačinky.

Jak reagovat, aby dítě neztratilo důvěru

Spousta rodičů situaci shodí vtipem. „Tak to jsem zvědavá, kolikátá už to je,“ zazní někdy u večeře. Jenže dítě to může slyšet jinak – jako že jeho pocity nejsou důležité.

Dětská psycholožka Laura Markham upozorňuje, že respekt k emocím posiluje sebevědomí i ochotu mluvit o vztazích později. Není potřeba dělat z věci drama. Stačí jednoduché věty, klidně obyčejné:

• uznat, že se mu někdo líbí – třeba slovy „vidím, že ji máš fakt rád“,
• zeptat se, co se mu na ní líbí,
• a dodat, že city se někdy mění, a to je v pořádku.

Tím dáváte najevo, že láska je hezká věc, ale není to smlouva podepsaná krví. O svatbě nebo společném bydlení opravdu mluvit nemusíte. Lepší je zůstat tady a teď, v tom co skutečně prožívá.

Studie dostupné na PubMedu spojují otevřenou komunikaci o emocích v dětství s nižší mírou úzkostí v dospívání. Dítě, které ví že se mu nikdo nebude smát, když mluví o citech, si vytváří zdravější vztah samo k sobě. A to se počítá.

Kdy zpozornět a kdy si situaci prostě užít

Ve většině případů tahle velká láska během pár měsíců vyšumí. Přijde léto, nové zájmy, jiná kamarádka. A je po příběhu.

Zbystřit by rodič měl ve chvíli, kdy se dítě začne kvůli jednomu spolužákovi trápit, žárlí víc než je obvyklé, nebo nechce chodit do školy. Tam už může být na místě rozhovor s učitelem či školním psychologem. Někdy za tím totiž není láska, ale pocit nejistoty nebo problém v kolektivu.

Pro rodiče mezi třicítkou a padesátkou je možná překvapivé, jak brzy děti mluví o vztazích skoro dospělým jazykem. Jenže vyrůstají obklopené příběhy o romantice – v pohádkách, seriálech, na sociálních sítích. Ten slovník si prostě osvojí.

Zkuste se na to podívat jinak. Pokud váš syn dokáže říct, že má někoho rád, je to známka toho, že se učí rozumět vlastním emocím. Můžete s ním mluvit o respektu, laskavosti i o hranicích – nenásilně, bez kázání. Právě teď si skládá první obrázek o tom, jak vztahy fungují. A vy u toho jste, i když to někdy trochu zaskočí.

Zdroje: apa.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, psychologie.cz