Okamžité odepisování na zprávy vás vyčerpává víc než práce. Mozek jede v režimu poplachu

Neustálé pípnutí telefonu a nutkání reagovat hned teď dokáže člověka vyčerpat víc než samotná práce. Psychologové upozorňují, že s každou notifikací se mozek přepne do pohotovosti a zvedá hladinu stresu. Když odpovídáte bez pauzy, tělo zůstává napjaté klidně celé hodiny.

Permanentní dostupnost zesílila s chytrými telefony a pracovními chaty. Zprávy z kanceláře, od rodiny i přátel tečou jedním proudem, bez jasných hranic. Podle dat společnosti Deloitte Češi kontrolují mobil i desítkykrát za den, často jen tak. Každé rozsvícení displeje je ale malé vyrušení, které musí mozek zpracovat – a to stojí energii.

Nejde přitom jen o minuty. Spíš o kapacitu. Když reagujeme okamžitě, nedokončíme myšlenku ani úkol. Přeskakujeme. Mozek střídá činnosti sem a tam, což zvyšuje únavu a snižuje soustředění, i když si to někdy nechceme přiznat.

Mozek v pohotovosti spotřebuje víc energie

Neurovědci mluví o stresové reakci. Aktivuje se část nervového systému, která připravuje tělo na akci – zrychlí se tep, vyplaví se kortizol a pozornost se zúží na podnět. Notifikace funguje jako spouštěč. I když nejde o žádné skutečné ohrožení, tělo reaguje podobně.

Výzkum Kalifornské univerzity v Irvine ukázal, že po vyrušení trvá v průměru víc než dvacet minut, než se člověk opravdu vrátí k původní práci. Stačí pár zpráv během hodiny a soustředění je pryč. Vědci tomu říkají kognitivní přepínání – náročné střídání mentálních procesů, které mozek zbytečně vysiluje.

Proč rychlá odpověď nepřináší úlevu

Mnoho lidí odpovídá okamžitě s pocitem, že si tím uleví. A krátkodobě to opravdu funguje. Odpověď přinese pocit splněno, mozek vyplaví dopamin, hormon odměny. Jenže právě tady vzniká návyk. Čím častěji reagujete, tím víc máte potřebu reagovat znovu.

Harvard Business Review upozornil na souvislost mezi neustálou dostupností a vyšší mírou vyhoření. Zaměstnanci, kteří kontrolují pracovní zprávy i večer, bývají unavenější a hůř spí. Spánek je přitom zásadní pro regeneraci mozku. Když ho naruší noční notifikace – nebo jen to očekávání, že něco přijde – tělo si prostě neodpočine.

Psychologové popisují i fenomén takzvané anticipační úzkosti. Napětí z toho, že se něco může stát. Nemusí přijít žádná špatná zpráva, stačí vědomí, že přijít může kdykoli. Mozek zůstává ve střehu, jako by čekal na problém. A to je vyčerpávající, i když se nic neděje.

Hranice nejsou slabost, ale ochrana výkonu

Dobrá zpráva je, že řešení není nijak složité. Vyžaduje ale určitou disciplínu. Odborníci na produktivitu doporučují stanovit si pevné časy, kdy zprávy kontrolujete. Místo průběžného reagování si vyhraďte třeba tři bloky denně. Mozek si časem zvykne, že nemusí být pořád v pozoru.

Pomáhá i vypnutí zbytečných notifikací. Ne každá aplikace si zaslouží okamžitou pozornost. Když omezíte zvukové i vizuální podněty, snížíte počet impulzů, které spouštějí stresovou reakci. Někdo volí jednoduché pravidlo: telefon mimo dosah při soustředěné práci. A žádné pracovní chaty po určité hodině, tečka.

Důležitá je také otevřená komunikace s okolím. Pokud kolegům jasně řeknete, kdy jste k dispozici a kdy ne, většina to respektuje. Studie v Journal of Applied Psychology naznačují, že pevně nastavené hranice zvyšují dlouhodobou výkonnost i spokojenost zaměstnanců.

Okamžitá odpověď málokdy přinese lepší výsledek. Spíš vytvoří další impuls, další drobné vyrušení. Když si dovolíte reagovat s odstupem, vrátíte mozku prostor pro hlubší práci i skutečný odpočinek. A paradoxně toho zvládnete víc, i když nejste online každou minutu…

Zdroje: deloitte.com, hbr.org, sciencedirect.com, apnews.com