Tohle dělá s tělem každodenní sprchování studenou vodou. Odborníci popisují, že nejde jen o otužování
Ranní studená sprcha už dnes není jen doménou sportovců nebo různých biohackerů. Podle lékařů vyvolá krátký kontakt s chladnou vodou v těle sérii reakcí, které mají dopad na imunitu, náladu i metabolismus. Nejde tedy jen o subjektivní pocit svěžesti, ale o skutečnou odpověď organismu na náhlý chlad.
Ve chvíli, kdy na kůži dopadne studený proud, cévy se stáhnou. Tzv. vazokonstrikce znamená jejich zúžení a tělo tím omezuje ztrátu tepla. Současně se zrychlí tep a může lehce stoupnout i krevní tlak. Když sprchu vypneme, cévy se znovu roztáhnou a krev proudí intenzivněji, někdy to člověk cítí jako mravenčení. Právě tohle střídání stažení a rozšíření cév podle některých odborníků podporuje jejich pružnost a může prospět srdci.
Do hry vstupuje i sympatický nervový systém – tedy ten, který se aktivuje ve stresu. Organismus vyplaví adrenalin a noradrenalin, hormony spojené s pohotovostí. Výsledkem bývá pocit bdělosti, někdy až lehké euforie, i když první sekundy pod studenou vodou příjemné rozhodně nejsou.
Imunita pod drobnohledem vědců
Otázka, zda studená sprcha skutečně posiluje obranyschopnost, se řeší už roky. Často zmiňovaná nizozemská studie zveřejněná v časopise PLOS One sledovala přes tři tisíce lidí. Ti si po běžné teplé sprše přidávali 30 až 90 sekund studené vody. Výsledek? Přibližně o 29 procent nižší pracovní neschopnost oproti kontrolní skupině.
Zajímavé ale je, že účastníci neonemocněli méně často. Spíše měli mírnější průběh potíží a rychleji se vraceli do práce. Podle imunologů může krátký chladový stres podpořit tvorbu některých bílých krvinek, které jsou klíčové v boji proti virům a bakteriím. Není to žádný zázrak na počkání, spíš jeden z dílků skládačky, pokud je člověk jinak zdravý.

Psychika, nálada a odolnost vůči stresu
Studená voda nepůsobí jen na svaly a cévy, ale i na mozek. Výzkumy naznačují, že chlad zvyšuje hladinu noradrenalinu, což je neurotransmiter spojený s pozorností a energií. Lidé často popisují, že se po sprše cítí soustředěnější – a to i bez kávy.
Některé menší studie dokonce naznačují možné zmírnění příznaků mírné deprese. Důkazy zatím nejsou jednoznačné, ale směr výzkumu je zajímavý. Psychologové navíc připomínají ještě jeden aspekt: dobrovolné vystavení nepohodlí. Když člověk vědomě vstoupí do studené vody a vydrží to, učí se pracovat se stresem. Ví, že nepříjemný pocit má začátek i konec, což může posilovat psychickou odolnost, i když to zní trochu paradoxně.
Metabolismus a tuková tkáň
V posledních letech se mluví také o takzvaném hnědém tuku. Na rozdíl od běžného bílého tuku, který energii ukládá, hnědá tuková tkáň ji spaluje a vytváří teplo. Aktivuje se právě při chladu. Některé studie publikované například v Nature Medicine ukazují, že pravidelné vystavování chladu může jeho aktivitu zvýšit.
To ovšem neznamená, že pár minut pod studenou vodou nahradí pohyb nebo změnu jídelníčku. Efekt na hubnutí je spíše doplňkový a u každého jiný. Pro lidi se sedavým zaměstnáním to ale může být další malý impuls, jak rozhýbat energetický výdej – i když jen o něco málo.

Pro koho je studená sprcha vhodná a kdy zpozornět
Většina lékařů se shodne, že zdravý člověk může krátkou studenou sprchu vyzkoušet bez větších obav. Doporučuje se začít pozvolna, třeba 15 až 30 sekundami na konci běžného sprchování. Tělo si na chlad postupně zvyká, podobně jako na fyzickou zátěž, jen je potřeba nepřehnat to hned první den.
Opatrnost je na místě u lidí s neléčeným vysokým tlakem, srdečními chorobami nebo vážnějšími problémy s cévami. Prudké ochlazení může způsobit náhlé zvýšení tlaku a srdce dostane zabrat. V takových případech je lepší poradit se s praktickým lékařem, než experimentovat na vlastní pěst.
Každodenní studená sprcha tak není univerzálním lékem na všechno. Může ale podpořit pružnost cév, lehce stimulovat imunitu a zlepšit náladu. Pokud se k ní přistupuje rozumně a bez přehnaných očekávání, stane se z ní jednoduchý rituál, který během pár desítek sekund probudí tělo i hlavu – a někdy i odvahu začít den trochu jinak.
Zdroje: plos.org, nature.com, mayoclinic.org, health.harvard.edu

