Kdo má doma starou váhu po babičce, může jásat. Sběratelé za ni někdy dají i několik tisíc
Ještě nedávno končily na sběrném dvoře, dnes po nich sběratelé pátrají. Staré kuchyňské i obchodní váhy se vrací do módy a jejich cena může překvapit. Někdy jde o stovky, jindy o tisíce korun.
Možná leží zapomenutá někde na půdě. Těžká litinová konstrukce, plechová nebo smaltovaná miska, k tomu pár mosazných závaží. Na první pohled obyčejná věc, kterou používala babička při pečení. Jenže právě tyto předměty dnes získávají nový význam.
Podle výsledků aukcí i nabídky starožitnictví je vidět, že zájem o technické kousky z první poloviny 20. století roste. Lidé nehledají jen dekoraci na polici. Často chtějí funkční věc, která něco vydrží a není z tenkého plechu. A taky kus poctivého řemesla, které už se moc nevidí.
Nejvíc táhnou litinové a smaltované modely
Velkou oblibu mají hlavně mechanické váhy z období první republiky. Bývají masivní, z litiny, a doplněné smaltovanou miskou. Smalt – tedy sklovitý povrch vypalovaný na kov – chrání materiál před korozí. Pokud není popraskaný nebo otlučený, cena jde nahoru, někdy docela výrazně.
Zájem je i o větší obchodní váhy, které kdysi stály na pultech koloniálů. Důležité je, aby zůstala zachovaná původní závaží. Když chybí, hodnota může spadnout klidně o desítky procent. Sběratelé si všímají i výrobních štítků – jména jako Chronotechna nebo německé Soehnle mají mezi nimi dobrý zvuk.
Stav je víc než samotné stáří
Neplatí, že čím starší kus, tím automaticky dražší. Odborníci ze starožitnictví často upozorňují, že rozhoduje hlavně technický stav. Váha by měla fungovat tak, jak má. U mechanických typů to znamená, že se ručička po odlehčení vrátí přesně na nulu – a ne někam vedle.
Opravit se dá ledacos, ale nešikovný zásah může cenu spíš srazit. Někdy víc než samotné opotřebení. Znát je to hlavně u přetřených kusů nebo u vah s vyměněnými díly, které k nim původně nepatřily.
Svou roli hraje i původ. Pokud se dochová informace, že váha stála třeba v rodinné pekárně nebo konkrétním obchodě, působí to na kupce mnohem silněji. Najednou nejde jen o předmět, ale o příběh. A ten prodává. Zájem mají často lidé mezi třiceti a padesáti lety, kteří si chtějí domů vrátit kousek atmosféry dětství.
Běžné kusy se prodávají za několik stovek korun. Zachovalé modely bez prasklin ve smaltu a s kompletní sadou závaží se ale mohou vyšplhat na několik tisíc. A výjimky z konce 19. století? Ty se v aukčních síních dostanou ještě výš, někdy překvapivě vysoko.
Renovace ano, ale opatrně
Častá otázka zní: natřít, nebo nechat být? Restaurátoři většinou radí spíš zdrženlivost. Původní lak, drobné oděrky i patina – tedy přirozené stárnutí materiálu – jsou součástí hodnoty. Jakmile váhu přetřete moderní barvou, může z ní být jen hezká dekorace bez větší sběratelské ceny.
Pokud uvažujete o prodeji, vyplatí se nejdřív zjistit, za kolik se podobné kusy skutečně prodaly. Nestačí jen sledovat nabídkové ceny. Pomůže i konzultace se starožitníkem. A samozřejmě kvalitní fotografie, ideálně detail štítku, mechanismu i případných vad.
Obliba těchto věcí souvisí i s návratem k udržitelnějšímu způsobu života. Mechanická váha nepotřebuje baterky ani elektřinu a při běžné péči vydrží fungovat desítky let. To je pro řadu lidí docela pádný argument.
Než tedy starou váhu vyhodíte, zkuste se na ni podívat jinýma očima. Možná držíte kus historie, který má nejen citovou, ale i finanční hodnotu. A i kdyby ne – v kuchyni může udělat parádu, jakou nový výrobek z obchodu jen těžko napodobí.
Zdroje: aukro.cz, sberatel.com, starozitnosti.cz, soehnle.com
