6 žen se podělilo, jak to dopadlo, když daly šanci „hodným klukům“
Vztahy nejsou nikdy jednoduché. Najít člověka, kterému můžete plně důvěřovat a na kterého se můžete spolehnout, vyžaduje velkou emocionální sílu a může vás to stát nervovou soustavu. Svět je plný lidí s vlastními zvláštnostmi a ne každý má tendenci projevit všechny své toxické povahové rysy v těch líbánkových fázích, kdy je všechno tak pohodové a zamilované. Obrátili jsme se na čtenářky, aby se podělily o své příběhy o randění s těmi samozvanými „hodnými kluky“. Některé příběhy byly dojemné, některé docela děsivé.
Chodili jsme spolu na střední školu, jemu bylo 15, mně 16. Plakala jsem mu na rameni, když mě jiný kluk odmítl. Jsme spolu od střední školy, máme čtyři dospělé děti a čtyři vnoučata. Prožili jsme ten nejlepší život, jaký jsem si kdy dokázala představit.
Milena, 68 let
Dopadlo to strašně. Když jsem u něj poprvé (a naposledy) spala, nebyla jsem připravená na sex a on se naštval a křičel: „Budeš spát s každým, jen ne se mnou!“. Říkala jsem si: „Co to sakra?“ Vykreslovat mě jako někoho, kdo spí s každým, protože jsem nechtěla spát s ním, to je fakt uhozené. Bylo to opravdu šokující, protože jsme byli léta přátelé. Podle mých zkušeností žádný chlap, který si říkal „hodný chlap“, nebyl ve skutečnosti hodný chlap.
Adéla, 26 let
Samozvaní „hodní kluci“ jimi téměř nikdy nejsou. Pokud jste opravdu milý člověk, nepotřebujete si dělat reklamu. Pak jsou hodní kluci, kteří jsou opravdu hodní, ale přehnaně. Žádná holka, se kterou stojí za to být dlouhodobě, nechce být uctívána. Já jsem si nakonec vzala opravdu milého kluka. Dokázal mě rozesmát. Měl svůj vlastní život a nečekal, že budu celý jeho svět nebo že kvůli němu změním svůj život. Na nic si nehrál. Naslouchal tomu, co jsem mu chtěla říct, a nepřicházel ke mně s mnoha předpoklady o tom, jaká bych měla být. Stará se o mě, ale ví, že se o sebe dokážu postarat sama. Je milý a ještě jsem nepotkala člověka, který by ho neměl rád. Nedělá si reklamu na svou „příjemnost“, protože to nemá zapotřebí.
Šárka, 38 let
Byl citově nedostupný. Doslova extrémně si cenil hmotných předmětů před lidským životem. Otevřeně mi řekl, že miluje své auto víc než mě. Nesnášel zvířata. Sprostě vynadal mé sestře za to, že použila „jeho“ zubní pastu. A tím to skončilo.
Jana, 27 let
Zatím je to dobré. Před čtrnácti lety mi moje nejlepší kamarádka dala číslo na své dvojče. Zrovna jsem se dostala ze čtyřletého vztahu, ve kterém jsem byla zneužívána, a nehledala jsem nic vážného. S dvojčetem jsme si dali rande a od té doby jsme nerozluční. Jsme manželé už 13 let a máme 3 děti, psa a pěkný dům. Je to úžasný muž, manžel, otec. Jsem mu moc vděčná, že mi dal šanci!
Sylva, 47 let
Kritizoval všechno, co jsem udělala. Proč chodím na univerzitu, proč bydlím tam, kde bydlím, proč se líčím, proč dělám populární věci (nenáviděl všechno, co dělali „populární“ lidé, což jsem nebyla, jen měl představu, že jsou věci, které dělají a mají rádi populární lidé, a věci, které dělají jen hodní lidé), což je šílené vzhledem k tomu, že mu bylo už 28 let, a mluvil o téhle nesmyslné nepopulární vs. populární věci jako středoškoláci. Také pokaždé, když si myslel, že jsem na něj naštvaná, smazal mě na všech sociálních sítích. Bylo to frustrující, únavné a zraňující. Takže nakonec jsem s ním přestala mluvit a teď jsem označena jako „populární d*vka“ stejně jako zbytek žen.
Andrea, 30 let
