Děti tohle dělají běžně, ale rodiče se hned vyděsí. Psycholog říká proč

Mnoho rodičů znejistí, když dítě začne opakovat slova, mluví samo k sobě nebo se najednou uzavře do vlastního světa. Psychologové ale upozorňují, že řada těchto projevů patří k běžnému vývoji. Důvod, proč ale dospělí okamžitě zpozorní, souvisí s přetlakem informací o poruchách chování, který dnes zaplavuje internet.

V ordinacích dětských psychologů se opakuje stejný scénář. Rodič přichází s obavou, že dítěti „něco je“, a zmiňuje chování, které podle odborníků odpovídá normálnímu zráni nervové soustavy. Typickým příkladem je echolálie, tedy opakování slov, která dítě slyší. Tento jev popisuje například Česká pediatrická společnost jako zcela běžnou fázi mezi druhým a třetím rokem života.

Rostoucí citlivost rodičů potvrzuje i dlouhodobý trend. Národní ústav duševního zdraví uvádí, že zájem o diagnostiku neurovývojových poruch stoupl za posledních deset let několikanásobně. Zvyšující se povědomí je pozitivní, ale často vede k tomu, že rodiče hodnotí běžné projevy jako příznak problému.

Proč děti opakují slova nebo si povídají samy se sebou

Echolálie ani samomluva nejsou signálem poruchy. Jde o způsob, jak si dítě upevňuje řeč a trénuje nové situace. Psychologové vysvětlují, že mozek v raném věku intenzivně tříbí nové informace a dítě si je potřebuje přehrát nahlas. Může to působit zvláštně, ale ve skutečnosti jde o krok vpřed.

Samomluva se obvykle objevuje v situacích, kdy dítě buduje fantazii nebo si zpracovává náročnější zážitek. Výzkumy publikované v časopise Child Development popisují, že jde o účinný způsob regulace emocí. Když si dítě nahlas komentuje, co dělá, vlastně tím snižuje napětí. Rodiče mohou být překvapeni, ale tento mechanismus používají i dospělí, jen ti většinou tiše a v duchu.

Kdy zbystřit a kdy se uklidnit

Rodiče si často nevšímají kontextu, ve kterém se chování objevuje. Změna prostředí, únava nebo silný zážitek dokážou vyvolat reakce, které vypadají neobvykle. Dětský psycholog z Fakultní nemocnice Motol v jedné z odborných debat připomněl, že krátkodobé výkyvy nejsou důvodem k obavám, protože dítě reaguje na stres stejně jako dospělý, jen to projevuje jinak.

Jiná situace nastává, pokud se zvláštní chování opakuje dlouhodobě a omezuje běžný život. Tady už odborníci doporučují konzultaci. Rodiče však někdy přicházejí příliš brzy. Například přerušovaný oční kontakt nebo potřeba hrát si o samotě se vyskytují u velké části dětí mezi třetím a pátým rokem, ale to samo o sobě není důvod k diagnóze.

Rozdíl mezi normou a potížemi pomáhá určit vzorec chování. Pokud dítě zvládá komunikaci, reaguje na rodiče a zájem o svět se neztrácí, jde obvykle o přirozený vývoj. Psychologové proto nabádají rodiče, aby sledovali celkový obraz a nevytrhávali jednotlivé projevy z kontextu.

Jak reagovat, když vás chování dítěte vyděsí

Rodiče často popisují, že je nejvíc zasáhne moment překvapení. Dítě něco udělá a dospělý okamžitě myslí na nejhorší scénář. Odborníci ale radí, aby rodiče nejprve dítě pozorovali a až poté reagovali. Když se situace opakuje jen občas a dítě se jinak vyvíjí přirozeně, strach obvykle není na místě.

Zkušenější rodiče potvrzují, že dítě někdy potřebuje prostor. Když si opakuje slova nebo vymýšlí role, rozvíjí kreativitu. Překvapivé je, že právě tyto chvíle často vedou k největším vývojovým skokům. Pokud už rodiče chtějí dítěti pomoci, stačí ho jemně zapojit do rozhovoru nebo mu nabídnout aktivitu.

Na konci zůstává jednoduché doporučení. Všímejte si, jak dítě reaguje na běžné situace. Pokud navazuje kontakt, projevuje radost a učí se nové věci, je pravděpodobné, že jde jen o další krok v jeho vývoji. V případě dlouhodobých potíží je ale vždy lepší poradit se s odborníkem, protože včasná konzultace může předejít nedorozuměním i zbytečnému stresu celé rodiny.

Zdroje: nudz.cz, fnmotol.cz, childdevelopmentinfo.com, pediatrie.cz