Japonské umění úklidu pro českou domácnost: Jak se zbavit lapačů prachu a vytvořit domov, kde budete skutečně odpočívat
Japonský přístup k úklidu si v posledních letech získal pověst nejen jako způsob, jak dát domácnost do pořádku, ale také jako metoda, která dokáže ulevit hlavě. V českém prostředí však často naráží na známý problém: věci, kterých je nám líto se zbavit, protože „by se mohly hodit“. Nakonec ale končí na skříních, v krabicích nebo ve vzdálených koutech místností a jen přibývá prachu.
Velký podíl na popularitě tohoto stylu má i Marie Kondo, jejíž kniha Žít s radostí oslovila čtenáře po celém světě. Podle nakladatelství Sunmark se po jejím vydání v Japonsku znatelně zvýšil zájem o úložné vybavení. Kondo zdůrazňuje, že nejde jen o přeskládání věcí, ale o to, jak s nimi člověk zachází a jaký vztah si k nim vytváří. U nás často převládá přesvědčení, že je škoda něco vyhodit, nebo že by se to ještě jednou mohlo hodit.
Často se také objevuje představa, že úklid vyžaduje dokonale propracovaný systém. Japonská filozofie přitom míří jinam: méně předmětů znamená méně starostí a domov má sloužit lidem, ne tomu, co se v něm nahromadilo. I když se to může zdát přísné, pro mnoho lidí je to nakonec úleva.
Kořeny japonského minimalismu a jeho inspirace pro české domácnosti
V Japonsku vznikal minimalismus přirozeně – malé byty, málo místa a vysoké ceny prostorů vedly k tomu, že lidé vybírali pečlivěji. V českém prostředí takový tlak obvykle není, a tak se stává, že věci jednoduše odkládáme „někam“, aniž bychom měli jasnou představu, zda je ještě potřebujeme. A odložené předměty pak často nikdo znovu neotevře ani nepoužije.
Odborníci na organizaci domácností připomínají, že problém většinou nejsou velké kusy nábytku, ale spíše drobnosti, které se doma nenápadně kupí. Podle studií publikovaných například v The Journal of Environmental Psychology může zahlcené prostředí zvyšovat stres a zatěžovat pozornost. Člověk pak mívá pocit, že ho domov spíše unavuje, než aby mu dodával energii.
Japonský přístup doporučuje nejprve si všímat předmětů, které člověku v bytě vadí nebo ho ruší. Nemusí jít o nic velkého – často stačí přeplněná polička, dekorace bez významu nebo věci, které po ruce zůstaly jen ze zvyku. Tyto drobné vizuální impulzy se postupně sčítají a mohou ovlivnit celkovou atmosféru domova.
Jak se rozloučit s věcmi, které už nemají své místo
Na první pohled je metoda jednoduchá, ale možná právě proto funguje po celém světě. V českých domácnostech si ji každý může přizpůsobit podle sebe – nejde o pravidla, ale o rozhodnutí. Když víte, proč úklid děláte, bývá snazší držet se svého plánu.
- Vyberte si jednu skupinu předmětů – oblečení, knihy nebo třeba dekorace.
- Každou věc vezměte do ruky a zeptejte se sami sebe, jestli ji opravdu potřebujete.
- Ponechte si jen to, co používáte nebo co má pro vás skutečný význam.
- Přebytek můžete darovat, prodat nebo odnést do sběru.
Psycholožka Nadine Kaslow z Emory University upozorňuje, že zbavení se nepotřebných věcí může posílit pocit kontroly nad vlastním prostředím. Právě to bývá důvod, proč tento způsob úklidu oslovuje i lidi, kteří minimalismus jinak nevyhledávají.
Co si mohou české domácnosti vzít z japonské filozofie
Japonské pojetí nevyžaduje, aby se člověk zbavil všeho a žil jen s nejnutnějším. Jde o to, aby domov působil příjemně a člověk v něm měl prostor na odpočinek. V prostředí, kde se věci často ukládají hlavně z nostalgie, může být tento přístup nečekaně osvobozující.
Mnoho lidí po větším úklidu zaznamená, že se změní i atmosféra jejich každodenního života. Uklízení zabere méně času a domov působí lehčeji. Japonská metoda nevede k asketismu, spíše k tomu, že předměty v domácnosti mají své pevné místo a člověk ví, proč je tam má.
Nejlepší je začít skutečně malým krokem – jednou zásuvkou, poličkou nebo krabicí. Když se prostor uvolní, bývá první pocit úleva. Tyto drobné změny pak mohou přirozeně vést i k větším rozhodnutím, která vydrží dlouho.
Zdroje: sunmark.co.jp, apa.org, journalofenvironmentalpsychology.com, nhk.or.jp
