Starověcí lidé, kteří přetvořili Amazonii

Tyto málo známé ruiny, které vznikly před tisíciletími a rozkládají se na stovkách kilometrů čtverečních, mění pohled na Amazonii a její dávné obyvatele.

Dusný přístav Loma Suárez v bolivijské Amazonii, známý jako Llanos de Moxos, nese své jméno po známém kaučukovníkovi, který si postavil sídlo a ranč u lomy s výhledem na řeku Ibare. Podle průvodce patřil Nicolás Suárez a jeho bratři na přelomu 19. a 20. století k nejbohatším a nejbezohlednějším lidem v Bolívii a s děsivým násilím ovládali rozsáhlé území v povodí Amazonky. Prý jim patřilo všechno kolem.

Na vrcholu stejnojmenného kopce dnes stojí mauzoleum jednoho z bratrů, Rómula. Více zajímavá je však samotná travnatá mohyla. Asi desetimetrová, s polní cestou a skupinou stromů u paty, působí přirozeně a nenápadně. Přesto je ve skutečnosti vytvořená člověkem, jedna z tisíců zemních staveb vybudovaných pozoruhodnými, ale málo známými starověkými společnostmi.

Amazonie před příchodem Evropanů do Ameriky v roce 1492 je běžně zobrazována jako nedotčená divočina posetá malými jednoduchými komunitami. Llanos de Moxos (neboli ,,Mojos“) tuto představu elegantně vyvrací. Oblast o rozloze 120 000 km2 tropické savany, deštného pralesa a spletitých vodních toků v severovýchodní Bolívii, která je velká zhruba jako Anglie, je osídlena již 10 000 let, zpočátku komunitami lovců a sběračů. Kolem roku 1000 př. n. l. se začaly rozvíjet složitější společnosti.

V reakci na velmi náročné životní prostředí – včetně dramatických sezónních záplav – vybudovali tito lidé síť zemních staveb – kopce, vyvýšené obytné a obřadní plošiny, vyvýšená pole na ochranu před stoupající hladinou vody a také hráze, kanály, akvadukty a nádrže. Průkopnický americký archeolog, který region poprvé navštívil v 50. letech 20. století a nakonec zasvětil svůj život studiu zemních staveb, odhadl, že zde bylo až 20 000 zemních staveb, přičemž v největších vesnicích žilo 2 000 a více lidí.

Narozdíl od Inků nebo Mayů neexistuje pro starověké stavitele zemních děl v Llanos de Moxos jednotné jméno. Těch několik málo vědců, kteří se jimi zabývají, má tendenci používat nepohodlné souhrnné termíny, jako například ,,předhispánská“ nebo ,,předkolumbovská“, zatímco jednotlivé skupiny – jako například kultury Baures nebo Casarabe – byly pojmenovány podle dnešních vesnic nebo měst.

V posledních desetiletích se však stavitelé hliněných staveb stali předmětem většího zkoumání archeologů, jejichž nálezy změnily naše chápání Amazonie. Nejnovější výzkumy naznačují, že v oblasti Llanos de Moxos žilo po více než 2 000 let mnohem více lidí – možná až milion – a existovaly zde mnohem sofistikovanější společnosti, než se dosud předpokládalo. Přestože jim chyběly životně důležité zdroje, jako jsou místní zdroje kamene a domestikovaná zvířata, tyto společnosti zcela přetvořily své okolí a vybudovaly řadu hliněných staveb pro obydlí, zemědělství, náboženské obřady a pohřebiště, které jim umožnily prosperovat v krajině, jež se i dnes může ukázat jako velmi zkoušená.

Zdroj: výzkum, BBC