Hraní na počítači pohledem dětského psychologa: Možná je lepší, než jste si mysleli

Dětský psycholog Michal Božík se v pořadu pro Český rozhlas rozpovídal o hraní na počítači, které nemusí mít jen negativa. Vyjmenovává i několik bodů, kdy mají hry pro děti přínos. Pokud ale rodiče neadresují hranice ve výchově, může u dětí vzniknout závislost. Jako největší problém vidí psycholog noční hraní.

Dnes jsou počítačové hry společenskou záležitostí, ne izolovanou

„Na počítači při hře musí děti řešit nějaký problém. Rozvíjí tak paměť a myšlení, aby to vyřešili,“ uvádí psycholog i možné přínosy hraní počítačových her. Pak jsou méně známější pozitiva, například dítě zažívá určitou emoci a musí se ji učit zpracovat. Zároveň poukazuje na to, že dříve byly sice hry izolovanou aktivitou, ale díky internetu jsou děti v kontaktu s dalšími hráči a nejsou tedy izolované. Naopak rozvíjejí interakci.

„Děti jsou při hraní na počítači v víc v interakci s ostatními lidmi, než kdyby seděli v obýváku s rodinou,“ vyjadřuje se Božík.

Také zmiňuje schopnost rozvíjet komunikaci, spolupráci s ostatními, tvorbu strategií nutnou pro počítačové hry. „Musí určovat cíle a plány pro více jak 50 lidí, to je práce, kterou dělají vrcholoví manažeři a oni si takovou zkušenost osvojí třeba už v 16 letech,“ říká dětský psycholog, vzápětí ale dodává, že je nutné drže malé děti dál od bojových her, protože ty ještě nejsou schopny rozlišit mezi iluzí a realitou.

Noční hraní je problém

Kde vidí psycholog problém, je noční hraní. Považuje to selhání rodičovské výchovy, byť to někteří rodiče neradi uslyší. Zejména tehdy, pokud dítě není schopné plnit své povinnosti, ráno je unavené a zanedbává školu. Pro děti je hraní často útěkem do reality, problému ve vztazích, v rodině, ve škole, do místa, které je pro něj bezpečné. V momentě, kdy jim to rodiče zakáží, tak jim vezmou „zvládací strategii“.

Než se rodiče pustí do zákazu nočního hraní nebo obecného nastavení hranic, jak dlouho a kdy hrát, je dobré jít i po příčinách, proč má dítě tendenci trávit u počítače tolik času? Jen proto, že ho to baví? Nebo je to útěk od věcí, které neumí v životě zvládnout?

Bez rodičovských zásahu se může u dětí vyvinout závislost. Při hraní vylučuje mozek dopamin a je zapotřebí stále silnějších impulsů k tomu, aby jeho hladina neklesla. „Je to závislost jako jakákoliv jiná,“ říká k tomu Božík.

Kontrolované hraní nemusí mít na děti žádné negativní účinky, což potvrzuje i studie. Jinak je to s noční hraním, kdy se narušuje spánek, a to může vést k poruchám a deficitu spaní, na což se později může vázat řada zdravotních problémů, jak ukázal výzkum.

Jak nastavit pravidla hraní?

Nastavit pravidla je pro rodiče asi to nejtěžší. Podle Božíka se u her na počítači nejedná jen o jednorázovou záležitost, ale stojí to opravdu hodně času a energie. Protože děti rostou, vyvíjí se a je nutné pravidla tomu přizpůsobovat.

„Je nutné adresovat výchovu a vysvětlit smysl pravidel, jinak je děti nebudou dodržovat… Nechte ho, ať se samo podílí na jejich tvorbě,“ radí psycholog. Autoritativní zákazy shora moc nefungují, nebo jen u menších dětí. Dítě musí pochopit škodlivé následky nočního hraní nebo hraní nonstop přes den, kdy není schopno plnit své povinnosti. Pak může spolupracovat při tvorbě hranic a pokud si ve spolupráci s rodičem, který zpětně kontroluje jejich dodržování, může hranice hraní-nehraní stanovit.

Rodiče by měli jít sami příkladem. Jak často si zahrajeme něco v telefonu, když čekáme na autobus? Také hrajeme hry. Anebo se díváme pozdě do noci na televizi, bereme si mobil do postele. V neposlední řadě se vyhněme extrémům. Hraní na počítači bez jakéhokoliv omezení může vést k závislosti se všemi důsledky. Na straně druhé, striktní izolace dítěte až do věku 16-17 let od technologií povede k tomu, že bude digitálně neschopné.

Zdroj: Český rozhlas, studie, výzkum