Výše výživného jako výchovný nástroj?
Pan Jakub se obrátil na naši právní pomoc uprostřed řízení o zvýšení výživného, které zahájila jeho bývalá partnerka. „Naposledy výživné určil soud, když synovi bylo sedm let. Teď nastupuje do páté třídy, ale nevěřím tomu, že má zvýšené potřeby. Spíše se jedná o snahu na mě vydělat, protože nyní bývalá partnerka sama prochází rozvodem a jistě nemá tolik peněz jako předtím. Navíc si nepřeji, aby byl syn díky nároku na výživné na rozdíl od mých ostatních dětí rozmazlený.“ Pan Jakub má z nového vztahu totiž dvě další malé děti. Jak se návrhu na zvýšení výživného může bránit?
Výše výživného musí vždy odpovídat životní úrovni a majetkovým poměrům povinného rodiče a rovněž korespondovat s odůvodněnými potřebami nezletilých dětí. Co se týká odůvodněných potřeb (nákladů na stravu, šaty, vzdělání, volnočasové aktivity), ty pochopitelně s věkem dítěte narůstají. Často proto rodiče žádají o zvýšení výživného, pokud dítě nastupuje do školy či začíná provozovat finančně náročnější koníček, na kterém se rodiče shodnou apod. Změna školy je spojena se zvýšenými nároky na pomůcky a dopravu. To ale v případě syna pana Jakuba s ohledem na věk syna nejspíš nepřipadá v úvahu. Odůvodněnost nároku na zvýšení výživného zkoumá vždy soud a rodič, který zvýšení či snížení výživného požaduje, by měl zvýšení potřeb také doložit. Samotný fakt, že dítě je o něco starší, nevede vždy automaticky k oprávněnosti nároku na zvýšení výživného.
Pokud se tedy výrazně nezměnily Jakubovy majetkové poměry jako povinného rodiče a ani nevzrostly synovy potřeby, mohl by soud návrh na zvýšení výživného zamítnout. Panu Jakubovi však v mezidobí od posledního rozhodnutí o výživném k synovi vznikly dokonce dvě nové vyživovací povinnosti k dětem z nového vztahu. Názor na to, zda mají nově vzniklé vyživovací povinnosti k členům rodiny vliv na výši původní vyživovací povinnosti ke staršímu dítěti, není v rozhodovací praxi českých soudů jednotný. Soud k nim tak může, ale nutně nemusí přihlédnout.
A jak je to s výchovnou rolí výživného? K ní se vyjadřoval dokonce Ústavní soud v medializovaném případu extrémně vysokého výživného syna významného českého podnikatele. „Dle obecné lidské zkušenosti zajištění příliš velkými jistotami může vést u dětí ve svém důsledku k pravému opaku, a to k deformaci základních životních hodnot. Je pochopitelné, že by se měl rodič snažit být svému dítěti oporou, nicméně tato by se v konečném součtu dober neměla stát pomyslnou duchovní žebráckou holí, odsuzující relativně mladého člověka k životu odtrženému od reality.“
Výchovný aspekt výše výživného tak lze jistě zohlednit jako podpůrný argument v řízení o určení výše výživného, ale v drtivé většině projednávaných případů průměrného (průměrná výše výživného stanovená soudy se v České republice pohybuje mezi 2.000 – 2.500 Kč měsíčně) nebo lehce nadprůměrného výživného nebude hrát zásadní roli.