Neviditelný vrah, který nám všem vytéká z kohoutku

Je tu jedna záhada, kterou lékaři nedokáží vysvětlit: Jak to, že tam, kde je ve vodovodu tvrdá voda, mají lidé méně infarktů, než tam, kde je voda měkká?

To jejich teorie o nebezpečném cholesterolu nedokáže vysvětlit, ale teorie chloru ji objasňuje: agresivní a extrémně aktivní chlor reaguje s částicemi tvrdé vody na chloridy, takže ho zůstane méně pro ovlivňování našich cév.

Proč se vůbec chlór začal přidávat do kohoutkové vody?

Lékař Josef Price hledal odpověď na svoji otázku. Shromažďuje informace, hledá v archivech, zkoumá pravdivost všech lékařských výzkumů a závěrů. Mimo jiné zjišťuje, že až do roku 1920 byl srdeční infarkt téměř neznámou chorobou, a to i u lidí, kteří jedli stejně nebo i více tučná jídla, než my dnes, a i u lidí, kteří byli obézní.

Okolo roku 1920 pak začaly vlády prosazovat nouzové používání elementárního chloru kvůli epidemiím tyfu. Přistoupily k tomu bez jakýchkoli testů a výzkumů škodlivosti.

A u používání chloru už zůstalo.

Josef Price se staral jako chirurg o zraněné vojáky. Při své práci si všiml něčeho zvláštního: vojáci, kteří dosahovali v průměru věku 22 roků, mají tepny a žíly zanesené tukem (arterioskleróza) jako 50-60ti letí muži!

Dále zjišťuje, že u zvířat, žijících v divočině, je ucpávání cév (arterioskleróza) jev absolutně neznámý, kdežto zvířata chovaná v zoologických zahradách a napájená z vodovodů začínají ucpáváním cév trpět. Podobně u lidí žijících v primitivních podmínkách (kde není vodovodní řád s chlorovanou vodou) je srdeční infarkt věc neznámá, avšak jakmile se tito lidé přestěhují do „civilizace” s chlorovanou vodou, infarkt se u nich stane běžnou záležitostí.

Studie dokazují, jak toxický je chlor pro naše tělo. Děti trpí astmatem, neboť jim škodí chlorovaná voda v bazénech. Bohužel chlór nereaguje jen s mikroorganismy, před kterými nás má v bazénu chránit. Reaguje také s mnoha chemickými látkami, které se vyskytnou v jeho okolí. V bazénech se z těl návštěvníků, z jejich kůže, sliznic nebo vlasů uvolňuje mnoho organických látek, které jsou součástí zbytků potu, moči nebo kožního mazu. Ale do bazénu se mohou spláchnout také zbytky mýdla, sprchových šampónů a dalších druhů kosmetiky. Reakcí chlóru s těmito látkami vzniká široká škála chemikálií, kterým odborníci říkají vedlejší produkty chlorace a zatím jich objevili několik stovek. Samotný chlór a většina vedlejších produktů chlorace může postihnout výstelku neboli epitel horních cest dýchacích a zvýšit její propustnost pro alergeny.

Zdroj: Eurochlor-org., energiezivota, plzenrozhlas.cz