Petr Bohuš, jeden ze zakladatelů České televize: „Kdo jiný, když ne my“
Petr Bohuš byl jedním ze zakladatelů České televize. Pracoval jako novinář, lektor a mentor i šéfredaktor a ředitel programu a moderátor pořadů Čierny Peter a Portrét televize TA3 na Slovensku. Exkluzivně pro Čas pro ženy jsme se ho zeptali, jaká byla jeho cesta k úspěchu, i co jeho kariéra obnášela.
Jste vystudovaný žurnalista. Co vás vedlo k tomuto oboru?
Události po někdejší Sametové revoluci. Jako mladý kluk jsem tančil v lidovém souboru u svých prarodičů. Byli pro mne životními vzory, v lásce a pracovitosti. Odmala jsem díky nim tančil po celém Československu a vyrůstal v naší souborové základně. Na přelomu starého a nového režimu v 90. letech jsem začal pracovat jako kulturní referent, později na Krajském kulturní středisku, kde jsem organizoval různé amatérské soutěže v uměleckém přednesu, literárních soutěžích, divadlech. V roce 1991 jsem nastoupil do tehdejší Československé televize na záskok za mateřskou. To byla ještě komunistická redakce s někdejšími redaktory a zvyky. Po půl roce mi nabídli vedení redakce, pozici šéfredaktora. Přestože jsem v podstatě nic neuměl a učil se za pochodu, kamarád na mě apeloval, abych nabídku přijal. Přesvědčoval mě s tehdejším sloganem Občanského fóra, a ta věta zněla: „Kdo jiný, když ne my, kdy jindy, když ne teď.“ Nabídku jsem přijal a začala spletitá, a přesto radostná cesta budování novodobého zpravodajství a publicistiky.
Pomáhal jste se založením České televize. Co Vám dala práce v médiích?
Vystudoval jsem žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a marketingové komunikace ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati. Krásně se mi prolínala praxe s teorií. Kdybych nebyl redaktorem, kdo ví, co bych dělal či studoval. Samotná práce v médiích mi dala smysl pro přesnost, vnímat a umět rozlišovat manipulaci, kritické myšlení, svobodu projevu. Práce v médiích ovlivnila celý můj život a dnes ho ovlivňuje nejvíce za celou dobu. Kdysi jsem byl moderátorem a šéfredaktorem investigativního pořadu Klekánice, zvykl jsem si na vyhrocené situace, komunikaci s některými lidmi a dnes se opět k vyhroceným rozpravám vracím prostřednictvím Modrého jelena.
Byl jste šéfredaktor Československé, později České televize. Nyní máte vlastní projekt Modrý jelen. Co Vás inspirovalo k vytvoření tohoto projektu?
Manipulace v médiích. Absence kritického myšlení. Už jsem se nemohl koukat na mizející svobodu, omezování našich práv a nastupující totalitu. Ztrátu občanské společnosti. Řekl jsem si, že musím něco dělat pro naši záchranu, pro naše děti, rodiny. Napadlo mě, že nejlépe umím rozebírat reportáže, co je v nich dobré, co ne. Odkrývat manipulace. Tak jsem založil web, po několika měsících jsem se zbavil ostychu z toho, co na to řeknou mí bývalí kolegové, že mě budou hodnotit, pomlouvat, kritizovat a začal pracovat, stal jsem se svobodným. Plně věřím tomu, co dělám, se vší upřímností. Pro lidi, od srdce, pro náš lepší život. Snažím se hledat pravdu a pojmenovávat věci pravými jmény.
Můžete našim čtenářům představit podstatu Modrého jelena?
Má tři hlavní složky. Jelen na stopě rozebírá manipulace médií, v rubrice Jelenovy lázně si povídám s lidmi, kteří se snaží dělat dobré věci pro druhé lidi a povětšinou nejsou známí, a přesto jsou to často bojovníci a stateční lidé, v rubrice Tajemství jelena zveřejňuji své úvahy a komentáře jakožto reakce na aktuální dění, přičemž se snažím držet při zemi, nevyprávět a nekomentovat, co mne zrovna napadne. Modrý jelen představuje kombinaci dvou symbolů, jelen je přirozeným vládcem lesa, ochráncem všech stvoření a modrá je barvou klidu. V době hysterie, nenávisti a křiku jsem chtěl prostřednictvím Modrého jelena přinášet klid, víru a naději. Dávat lidem sílu v současném chaosu. S pochopením a láskou.
Kromě jiného jste také lektor, přednášíte o žurnalistice a marketingu. Co se snažíte svým studentům předat?
Mít odvahu. Nebát se vstupovat do jakýchkoli komunikací. Věřit si. Neutíkat před nepříjemnými komunikacemi, čelit výzvám a vyhledávat je. Pracovat na sobě celý život. Informace zdrojovat z různých pramenů.
Co by podle Vás měl správný žurnalista splňovat?
Měl by mít kritické myšlení, být zvídavý, pokládat otázky. Neměl by trpět předsudky, ale snažit se pochopit tu či onu stranu a rozkrývat jejich jednání. Neměl by odsuzovat a měl by se snažit o objektivitu, což je samo o sobě nedostižitelným cílem, ale novinář by měl za ním neustále kráčet a snažit se ho dosáhnout. Používat přitom férové prostředky, nebýt zaujatý, snažit se mít informace vyvážené, ověřené minimálně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, dávat různým stranám přiměřený a přiměřeně stejný prostor, zvažovat, komu dát poslední slovo, protože jde o klíčové vyznění celého článku či reportáže. Měl by být neúplatný, neměl by se bát. Správný novinář by měl mít odvahu, i když se stará o rodinu a má hypotéku.
Jste pracovně velmi vytížený muž. Prozradíte nám, jak travíte svůj volný čas?
Můj volný čas se prolíná s pracovním a volně přecházím z jednoho do druhého, respektive má práce je mou zábavou i povinností, závazkem vůči lidem. I když mám volno, dívám se na svět okolo sebe kritickým okem, i když s přibývajícím věkem stále více s pochopením.
Je něco, co byste chtěl našim čtenářům vzkázat?
Dámy a pánové, nebojte se. Mějte odvahu měnit věci kolem sebe, ovlivňujte je i v maličkostech, v nich tkví síla. Pracujte pro druhé lidi, to je to největší uspokojení, s pokorou a láskou. Jako společnost vstupujeme do světa spolupráce a svět soupeření pomalu končí. Maskulinní svět odchází a s ním i násilí a loupežnictví. Začíná Čas pro ženy, v němž se budou dobře cítit i muži. Jsem o tom přesvědčen.
zdroj: redakce – vlastní dotazování