Češi dělají při praní jednu chybu, kvůli které oblečení stárne dvakrát rychleji. Náprava trvá pár sekund

Koš plný prádla, zapnutý rychlý program a prášek nasypaný tak nějak od oka. Právě tady často vzniká nenápadný problém, kvůli kterému oblečení odchází dřív, než by muselo.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že když dají víc pracího prostředku, bude výsledek lepší. Jenže opak bývá pravdou. Přebytek detergentu zůstává ve vláknech, drží se tam i po máchání a textil pak ztrácí barvu i pevnost rychleji, než by člověk čekal.

Více prášku znamená také více pěny. A příliš pěny může praní spíš zkomplikovat – prádlo po sobě víc klouže, místo aby se přirozeně třelo. Pračka pak často přidává další máchání, cyklus se protahuje a vlákna dostávají zabrat.

Příliš prášku znamená víc chemie i víc tření

Prací prostředky obsahují tenzidy, tedy látky které uvolňují špínu z tkaniny. Když jich ale použijete nadbytek, účinnost se už nezvýší. Spíš naopak. Část z nich se nestihne vypláchnout a na povrchu vláken zůstane jemný povlak.

Testy německé organizace Stiftung Warentest opakovaně ukázaly, že právě při vyšším dávkování zůstávají v textilu zbytky chemie častěji. Látka je pak na omak tvrdší a barvy působí vybledle, někdy už po několika praních. Nejvíc je to znát u bavlny a také u funkčního oblečení.

Situace se komplikuje při nízkých teplotách. Úsporné programy sice šetří energii, ale pokud množství prášku neodpovídá tvrdosti vody a váze prádla, část prostředku ve vláknech prostě zůstane. A to je začátek potíží.

Tvrdá voda mění pravidla hry

Na dávkování má vliv i voda, kterou doma používáte. Tvrdá voda obsahuje více minerálů, hlavně vápník a hořčík. Ty snižují účinek tenzidů, a proto výrobci na obalech uvádějí různé doporučené dávky podle tvrdosti vody.

Mnoho domácností tohle ale neřeší. Přitom informace o tvrdosti vody jsou běžně dostupné na stránkách vodáren. Pokud dávku nepřizpůsobíte, může se na vláknech vytvářet směs minerálních usazenin a zbytků pracího prostředku. Textilie pak ztrácí pružnost, někdy se i víc lámou nebo třepí.

Další věc, o které se tolik nemluví: zbytky detergentu drží ve vláknech vlhkost. To podporuje množení bakterií a objevuje se zápach. Člověk má pak pocit, že prádlo není dost čisté a přidá příště ještě víc prášku. A kolotoč se roztáčí znovu.

Nejvíc trpí sportovní a tmavé oblečení

Funkční materiály mají velmi jemnou strukturu. Pokud se jejich póry zanášejí chemickými zbytky, hůř odvádějí pot a ztrácí své vlastnosti. U tmavého oblečení se navíc rychleji objevují světlejší mapy nebo vyšisovaná místa, což zamrzí asi nejvíc.

Evropská agentura pro životní prostředí upozorňuje, že prodloužení životnosti textilu patří k jednoduchým krokům, jak snížit množství odpadu. V Evropě končí ročně miliony tun oblečení na skládkách. Přitom někdy stačí opravdu málo.

Náprava trvá pár sekund

Řešení není složité. Stačí se podívat na obal pracího prostředku a řídit se doporučeným dávkováním podle tvrdosti vody i množství prádla. Perete menší várku? Klidně uberte. Pračka si poradí i s menším množstvím pěny, opravdu.

Pomáhá i obyčejná odměrka místo sypání „od oka“. U tekutých prostředků sledujte rysku na víčku, u prášků se vyplatí jednoduchá plastová odměrka za pár korun. Je to drobnost, ale dělá rozdíl.

Občas není na škodu spustit máchání navíc, hlavně když je prádlo po vyprání tužší než obvykle. Tím se odstraní zbytky chemie a vláknům se vrátí přirozená měkkost. Možná detail, ale v době kdy ceny oblečení rostou to dává smysl – ekonomicky i ekologicky.

Zdroje: stiftung-warentest.de, eea.europa.eu, mzp.cz, dtest.cz