Češi přestávají sázet túje jako živé ploty. Tato rostlina roste třikrát rychleji a je odolná vůči suchu
Ještě před pár lety byly túje téměř samozřejmostí u novostaveb i starších domů. Dnes jejich sláva pomalu bledne. Majitelé zahrad začínají hledat dřeviny, které přežijí horká léta, rychle vytvoří soukromí a přitom nevyžadují neustálou péči. Do hry se tak vrací ptačí zob – keř, který působí nenápadně, ale roste překvapivě svižně.
Důvod té změny je prostý. Poslední roky jsou sušší, teploty skáčou nahoru dolů a některé rostliny to zkrátka nezvládají. Zeravy západní, které se u nás vysazují nejčastěji, mají kořeny spíš při povrchu. Jakmile pár týdnů neprší a člověk zapomene zalévat, větve začnou hnědnout. A plot, který měl být chloubou pozemku, je najednou nevzhledný.
Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně navíc upozorňují, že husté výsadby tújí bývají náchylnější k houbovým chorobám. V kompaktním porostu se infekce šíří rychle, někdy až překvapivě rychle. Stačí jedna oslabená rostlina a problém se veze.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je oproti tomu domácí druh. Roste i ve volné přírodě, takže místní klima ho jen tak nerozhodí. V prvních letech umí přidat klidně 40 až 60 centimetrů za sezonu, zatímco běžná túje spíš 15 až 25. Ten rozdíl je znát už po dvou letech.
Proč túje pomalu ustupují
Lidé si túje oblíbili kvůli jejich stálé zeleni a hustotě. Jenže právě ta hustota bývá kámen úrazu. Když se plot pravidelně nestříhá a nedostává dost vody, vnitřek začne prosychat. Suché větve už znovu nenaraší, a mezery zůstanou.
Problémem je i spotřeba vody. V období sucha potřebují zeravy vydatnou zálivku, jinak jsou ve stresu. A oslabená rostlina? Tu si škůdci najdou snadno. Připočtěte postřiky, čas, vodu… náklady nenápadně rostou.
Ptačí zob jako rychlejší řešení
U ptačího zobu je situace jiná. Roste energicky a dobře snáší i hlubší řez. Když ho zkrátíte víc, než jste původně chtěli, většinou znovu obrazí a ještě víc zhoustne. To se u tújí říct nedá.
Výhodou je také kořenový systém, který sahá hlouběji. Jakmile keř zakoření, vodu si dokáže najít sám, samozřejmě ne úplně bez pomoci. Krátké sucho ale přežije bez větší újmy. Snese i městské prostředí a znečištěný vzduch, což je pro zahrady u silnic docela podstatné.
Z ekologického hlediska má navrch. Na jaře kvete drobnými bílými květy, které lákají opylovače, na podzim se objevují tmavé bobule. Ty pak poslouží ptákům jako potrava. Túje naproti tomu přírodě mnoho nenabídnou.
Na co myslet před výsadbou
Chcete-li hustý živý plot, je potřeba sázet poměrně nahusto – zhruba 30 až 40 centimetrů od sebe. První dva roky jsou klíčové. Pravidelný řez podpoří větvení a bez něj keř vyžene spíš do výšky než do šířky, což nemusí být žádoucí.
Je fér zmínit i to, že ptačí zob není plně stálezelený. V tuhých zimách může část listů opadat. V nižších polohách si ale často zeleň ponechá, někdy skoro celou. Pro většinu lidí to není zásadní problém – zvlášť když vezmou v úvahu rychlost růstu a menší nároky na vodu.
Trend potvrzují i zahradnictví
Zahradnické firmy mluví v posledních sezonách poměrně jasně: zájem o listnaté živé ploty roste. Lidé počítají náklady, řeší dostupnost vody a přemýšlí dopředu. Jednodruhové pásy tújí navíc představují riziko. Když je napadne choroba, může zmizet celý blok výsadby, někdy i v jedné ulici.
Pestřejší skladba dřevin je stabilnější, a také přívětivější pro okolí. Kdo dnes plánuje nový plot, většinou už nehledí jen na vzhled. Důležitá je i udržitelnost a praktičnost. Ptačí zob možná nepůsobí tak okázale jako dokonale střižená zelená stěna, ale v proměnlivém klimatu dává smysl. A někdy je rozumnější volit funkčnost než efekt.
Zdroje: mendelu.cz, zahradnictvi-flos.cz, ireceptar.cz, csop.cz
