Dospělý syn se odstřihl. Má rodič udělat první krok?

Ještě nedávno si telefonovali skoro každý týden. Dnes je ticho. Zprávy zůstávají přečtené, ale bez odpovědi – a rodič přemýšlí, kde se to celé zlomilo.

Odborníci mluví o takzvaném rodinném odcizení. Nejde o běžnou hádku po nedělním obědě, ale o delší proces, kdy jeden z členů rodiny kontakt postupně omezí, nebo ho utně úplně. Podle britské organizace Stand Alone se s tímto typem přerušení vztahů setkává víc rodin, než by se mohlo zdát.

Otázka pak visí ve vzduchu: čekat, až se syn ozve sám? Nebo se ozvat první? Jednoznačná odpověď neexistuje. Hodně záleží na tom, co odloučení předcházelo a jak hluboké zranění mezi nimi zůstalo.

Proč k přerušení kontaktu dochází

Důvody bývají různé, ale některé motivy se opakují. Socioložka Karl Pillemer z Cornell University ve svých výzkumech popisuje, že dospělé děti často zmiňují dlouhodobě neřešené spory, pocit, že je rodiče neposlouchají, nebo že příliš zasahují do jejich života.

Napětí může zesílit i ve chvíli, kdy do hry vstoupí nový partner či jiný životní styl. Pokud rodič dává najevo, že s volbami svého syna nesouhlasí, může se mezi nimi vytvořit propast, která se časem prohlubuje. Někdy zůstávají ve hře i staré křivdy z dětství, o kterých se nikdy pořádně nemluvilo – a možná ani neomluvilo.

Má rodič udělat první krok

Terapeuti se většinou shodují, že iniciativa ze strany rodiče není slabost. Spíš naopak. Může to být signál, že vztah je pro něj důležitý a že je ochoten přemýšlet i o svém podílu na problému.

Zároveň ale platí, že tlak situaci většinou zhorší. Pokud syn o kontakt teď nestojí, časté volání nebo dlouhé vysvětlující e-maily nepomohou. Někdy stačí krátká zpráva. Jednoduchá, bez výčitek a bez obrany minulosti. Třeba jen: chybíš mi, rád si tě vyslechnu, až budeš chtít. A pak dát prostor.

Studie zveřejněná v Journal of Family Psychology připomíná, že ke smíření často vede schopnost pojmenovat konkrétní chyby. Ne obecné „mrzí mě to“, ale uznání toho, co druhého skutečně bolelo. To není lehké, občas to zabolí i toho kdo se omlouvá.

Kdy je lepší vyhledat pomoc

Jsou situace, kdy už rodinný rozhovor mezi čtyřma očima nestačí. Pokud se konflikt týká závislosti, psychického násilí nebo dlouhodobého odmítání partnera dítěte, může být bezpečnější přizvat mediátora či rodinného terapeuta. Nezávislá osoba pomůže držet debatu v mezích a zabránit tomu, aby se vše znovu zvrhlo v obviňování.

Stejně důležité je podívat se i na vlastní emoce. Odmítnutí bolí a může zasáhnout sebevědomí víc, než si rodič připouští. Psychologové připomínají, že dospělý syn má právo nastavit hranice, i když jsou pro rodiče těžko pochopitelné. Respekt k nim paradoxně zvyšuje šanci, že se vztah časem obnoví.

Co můžete udělat hned teď

Místo nekonečného přemítání zkuste pár konkrétních kroků:

• Zkuste si upřímně odpovědět, jestli jste mu dali najevo, že respektujete jeho samostatnost a rozhodnutí.
• Napište krátkou zprávu bez nátlaku na rychlou reakci. Klidně jen pár vět.
• Zvažte konzultaci s odborníkem, i když se syn zatím zapojit nechce.

Usmíření někdy nepřijde hned. Může to trvat měsíce, někdy i roky. Přesto zkušenosti z praxe ukazují, že otevřenost a ochota přiznat vlastní chyby dokážou prolomit i dlouhé ticho. První krok tedy může udělat rodič – ne proto že musí, ale protože mu na vztahu záleží.

Zdroje: standalone.org.uk, cornell.edu, apa.org, journaloffamilypsychology.org