Jak po čtyřicítce přestat mít pocit, že musíte být všude. Užitečné triky, jak se smířit s tím, že něco vám prostě uteče

Ve chvíli, kdy člověk překročí čtyřicítku, začne si často všímat, že zvládat všechny povinnosti najednou už není tak jednoduché jako dřív. Mnozí popisují, že den uteče rychleji, než by chtěli, a že mají pocit, že neustále někam spěchají – do práce, domů, za rodinou, k dalším úkolům.

Psychologové upozorňují, že právě střední věk bývá obdobím, kdy se realita potká s očekáváními. Lidé mají dost zkušeností na to, aby rozpoznali, co je pro ně důležité, zároveň ale čelí tlaku, že by ještě měli stíhat vše, co zvládali dřív. V ordinacích pak zaznívá jedno téma: je těžké být aktivní a zároveň si dopřát oddech.

Podle údajů Mental Health Foundation víc než polovina lidí mezi 35 a 50 lety popisuje, že se dlouhodobě cítí pod větším napětím, než je jim příjemné. A nejde jen o náročnou práci. Často je to i neustálé porovnávání s ostatními, které se díky sociálním sítím děje téměř automaticky.

Proč je zrovna po čtyřicítce složité zpomalit

Povinností v tomto věku obvykle přibývá. V práci už má člověk určitou pozici a nechce o ni přijít. Doma je to péče o děti, někdy i o rodiče. A mezi tím se hledá prostor na vlastní život. Psycholog Marek Procházka z Univerzity Karlovy pro Český rozhlas uvedl, že lidé se často snaží držet tempo, které jim už energeticky neodpovídá – a proto se rychleji unaví.

Nepomáhá ani čas strávený online. Sociální sítě ukazují jen výběrové momenty ze života druhých, což může vytvářet pocit, že ostatní zvládají mnohem víc. Socioložka Zuzana Kusá ve svých textech vysvětluje, že právě tento způsob prezentace života přispívá k dojmu, že času je neustále málo.

Jak přijmout, že některé věci prostě nezvládnete

Prvním krokem je přestat předstírat, že se dá stihnout všechno. Zní to jednoduše, ale většina lidí s tím bojuje roky. Teprve když si člověk nahlas přizná, co dělá kvůli sobě a co dělá jen ze zvyku nebo z obavy, že něco propásne, začne mít situaci ve svých rukou.

Druhou častou překážkou jsou přehnaná očekávání. Po čtyřicítce chce mnoho lidí fungovat naplno doma i v práci, a ještě u toho vypadat, že je to bez námahy. Jenže výzkumy v časopise Journal of Behavioral Medicine ukazují, že udržitelnější je nastavit si hranice tak, aby člověk věděl, na co má energii – bez pocitu, že selhává.

Úlevu přináší i drobná, ale vědomá rozhodnutí. Když si čas od času dovolíte něco odmítnout nebo posunout, okolí si na to většinou rychle zvykne. Váš den však začne vypadat klidněji a uvolní se prostor na věci, které mají skutečnou váhu.

Jak začít v běžném provozu

Mnoho lidí kolem čtyřicítky si udělá jednoduchý přehled o tom, čím tráví dny. Může to vypadat nenápadně, ale často to přinese přesnější představu o tom, kde čas mizí:

• pár dní si zapisovat, kolik času zaberou jednotlivé činnosti
• u každé si poznamenat, jestli energii dodává, nebo spíš bere
• zkusit si představit, co by se stalo, kdyby na chvíli zmizela

Podobný postup doporučuje i americká Mayo Clinic. Podle jejich zkušeností lidé po několika týdnech uvádějí, že lépe rozpoznávají vlastní limity a méně se nechávají tlačit představou, že musí podat výkon úplně ve všem.

Co si z toho můžete odnést do dalších let

Střední věk bývá období, kdy člověk balancuje mezi povinnostmi a tím, co by chtěl pro sebe. Připustit si, že některé věci nedokážete zvládnout, není prohra. Pro spoustu lidí je to spíš úleva, která uvolní místo pro to, co je opravdu podstatné.

Pomáhá pravidelně si ujasňovat, co má dlouhodobou hodnotu. Když člověk začne rozhodovat podle sebe, a ne podle toho, co se kolem něj právě děje, získává pocit jistoty, který roky posiluje. Podle psychologů je právě taková jistota jedním z hlavních zdrojů odolnosti ve středním věku.

Nejde o to úplně zpomalit nebo se vzdát aktivit. Spíš o to vědět, kam směřujete, a nesnažit se být pokaždé všude. Postupně tak vznikne jasnější pohled na vlastní život – a ten s přibývajícím věkem často bývá pevnější než kdykoli dřív.

Zdroje: czradio,mentalhealth.org.uk,mayo.edu,sav.sk