Kam se hrabe Dubrovník. Tohle městečko v Černé Hoře je krásnější a za třetinu ceny
Dubrovník každé léto praská ve švech a ceny tam šplhají nahoru rychleji než teplota u Jadranu. Přitom stačí popojet jen pár desítek kilometrů a ocitnete se na místě, které nabídne podobné kulisy – moře, hory i kamenné paláce – ale bez tlačenic a s podstatně příjemnějším účtem na konci večeře. Tím místem je černohorský Perast.
Na mapě působí nenápadně. Má jen několik stovek obyvatel, ale když do něj přijedete, připadáte si spíš jako v historické scéně než v běžném přímořském městečku. Domy z kamene, úzké uličky, věže kostelů vyrůstající přímo nad hladinou Boky Kotorské. A hlavně klid. Žádné nekonečné fronty na hradby, žádné davy z výletních lodí.
Podle dat černohorského statistického úřadu Monstat dorazilo do země v roce 2023 přes 2,6 milionu turistů. Většina z nich zamíří do Budvy nebo Kotoru. Perast zůstává tak trochu bokem, i když z Kotoru je to autem sotva dvacet minut. Možná právě proto si drží atmosféru, která se jinde už vytratila.
Barokní perla Boky Kotorské
Největší slávu zažil Perast v 17. a 18. století, v době kdy patřil Benátské republice. Námořní obchod tehdy městu přinášel bohatství a je to vidět dodnes. Na tak malém prostoru stojí šestnáct kostelů a sedmnáct paláců – číslo, které by leckteré větší město mohlo závidět.
Dominantou je kostel svatého Mikuláše se zvonicí vysokou 55 metrů. Kdo vystoupá nahoru, uvidí záliv sevřený horami, lodě pod sebou i červené střechy domů. Ta kombinace moře a skal působí skoro dramaticky, občas až přehnaně fotogenicky.
Naprostou zvláštností jsou dva ostrůvky ležící naproti městu. Přírodní Sveti Đorđe a naproti němu Gospa od Škrpjela, který je naopak umělý. Místní jej po staletí navršovali kameny a dokonce i potopenými loděmi. Tradice házení kamenů do moře se tu symbolicky drží dodnes, i když už spíš jako připomínka než nutnost.
Ceny, které dávají smysl
Dubrovník patří k nejdražším místům v Chorvatsku. Data z portálu Numbeo uvádějí, že večeře pro dvě osoby v lepší restauraci tam vyjde zhruba na 70 až 90 eur. V Perastu se dostanete klidně na třetinu. Hlavní jídlo kolem 15 eur, káva asi dvě eura – nic co by člověka vyloženě zaskočilo.
Rozdíl je znát i u ubytování. Zatímco v Dubrovníku není problém zaplatit v sezoně přes 200 eur za noc, v okolí Perastu se dají najít velmi slušné apartmány mezi 80 až 120 eury. Samozřejmě záleží na termínu, ale rozdíl bývá citelný.
Levnější bývá i parkování a běžné nákupy. Černá Hora sice používá euro, není však členem eurozóny ani Schengenu, a trh tu zatím nepůsobí tak přehřátě jako v Chorvatsku. Turistická infrastruktura se stále rozvíjí, někde je to znát víc, jinde méně – ale právě to drží ceny při zemi.
Méně davů, víc skutečného života
Chorvatské úřady v posledních letech otevřeně mluví o problému overtourismu. Dubrovník je učebnicový příklad. V Perastu nic takového nezažijete, alespoň zatím ne. Přes den dorazí pár výletníků z Kotoru, navečer se ale městečko ztiší. Ulice se vyprázdní a zůstane jen šum vody a tlumené hlasy z restaurací.
Podniky tu často působí rodinně. Čerstvé ryby, mušle, sklenka vína Vranac. Žádné okázalé podniky pro davy, spíš menší místa kde vás obsluhuje majitel nebo jeho příbuzní. Není to dokonalé, někdy si počkáte, ale právě v tom je kus autenticity.
Pro koho je Perast ideální
Perast ocení hlavně ti, kdo nehledají noční kluby a hlučné bary. Hodí se pro páry, pro lidi kteří chtějí zpomalit, projít se podél vody a večer posedět u vína. Pláže tu tvoří hlavně kamenná mola a menší betonové pontony. Není to klasická písčitá dovolená, spíš koupání z mola rovnou do čistého moře.
Výhodou je i poloha. Během jednoho týdne stihnete kombinovat koupání, výšlapy do hor nad Kotorem i výlety do historických měst v okolí. Národní park Lovćen leží zhruba hodinu jízdy autem a výhledy na celý záliv stojí za to, i když cesta nahoru je plná serpentin a není pro každého.
Jestli hledáte alternativu k přeplněnému Dubrovníku, tady ji nejspíš najdete. Podobná architektura, středomořská atmosféra, dobrá kuchyně – ale bez pocitu, že jste jen další položka v turistické statistice. Nejlepší je přijet v červnu nebo v září. Počasí bývá stabilní, moře už vyhřáté a ceny o něco nižší. A město dýchá tak nějak přirozeněji, bez spěchu.
Zdroje: monstat.org, numbeo.com, mints.hr, lonelyplanet.com
