„Nejsem hysterka.“ Jak rozeznat gaslighting ve vztahu

Nevšimnete si toho hned. Partner má poznámky k tomu, co cítíte, opravuje vás v drobnostech a mezi řečí pronese, že to přeháníte. A vy si řeknete, možná má pravdu. Jenže postupně začnete pochybovat sami o sobě. Takhle nějak vypadá gaslighting – nenápadná, ale o to silnější forma psychické manipulace, která dokáže rozleptat sebevědomí i jistotu v tom, co je skutečné.

Pojem gaslighting se používá pro dlouhodobé jednání, kdy jeden člověk cíleně zpochybňuje prožitky, paměť nebo úsudek druhého. Nejde o jednorázový konflikt. Spíš o opakovaný tlak, který má jediný efekt – získat převahu a kontrolu. Název pochází z divadelní hry Gas Light z roku 1938. V ní muž přesvědčuje svou ženu, že si jen namlouvá změny světla v domě, přestože jsou skutečné.

Psychologové upozorňují, že tohle není obyčejná partnerská výměna názorů. Americká psychologická asociace řadí gaslighting mezi formy emočního zneužívání. Typické věty? „To si pamatuješ špatně.“ „Zase přeháníš.“ „Jsi moc citlivá.“ Opakované zpochybňování vytváří dojem, že problém je ve vás. A časem tomu člověk začne věřit.

Jak poznat, že nejde jen o neshodu

Ve zdravém vztahu se lidé neshodnou. To je normální. U gaslightingu ale nejde o hledání řešení, spíš o postupné nahlodávání jistoty. Objevují se určité vzorce chování, které se vracejí.

• Popírání zřejmých faktů. Partner tvrdí, že něco neřekl nebo neudělal. A to i tehdy, když existují zprávy, emaily nebo svědci.
• Zlehčování emocí. Když mluvíte o smutku či vzteku, dozvíte se, že dramatizujete. Že to přece není tak vážné.
• Obracení viny. Debata o konkrétním problému se rychle stočí k tomu, že vy jste příliš nároční, nestabilní nebo „zase něco hledáte“.

Rozdíl mezi konfliktem a manipulací bývá právě v tom opakování. Jednou se může splést každý. Pokud se to ale děje znovu a znovu, není to náhoda.

Dlouhodobé vystavení podobnému chování se podepisuje i na psychice. Výzkumy publikované v odborných časopisech věnujících se domácímu násilí popisují častější výskyt úzkostí, problémů se spánkem nebo ztrátu sebedůvěry u lidí, kteří zažívají emoční manipulaci. Česká organizace proFem upozorňuje, že psychické násilí může být stejně ničivé jako to fyzické. Jen není vidět na první pohled.

Gaslighting má často svůj cyklus. Nejdřív přijde konflikt. Pak překroucení reality – „to se nestalo“, „vymýšlíš si“. A nakonec jakési usmíření, které přinese úlevu. Právě tahle úleva bývá zrádná, protože posiluje závislost. Člověk začne hledat potvrzení vlastní hodnoty u toho, kdo mu ji předtím vzal.

Proč je tak těžké odejít

Pro lidi mezi třicítkou a padesátkou není vztah jen citová záležitost. Jsou tu děti, hypotéka, společné plány. Přiznat si, že vztah stojí na manipulaci, znamená ohrozit jistotu, kterou jste si roky budovali. A to bolí.

Navíc pokud vám někdo dlouho podsouvá, že si věci vykládáte špatně, začne se drolit i důvěra ve vlastní úsudek. Nejistota pak brání vyhledat pomoc. Říkáte si: Co když to opravdu přeháním?

Psychologové doporučují jednoduchou věc – zapisovat si konkrétní situace. Datum, co bylo řečeno, jak jste se cítili. Možná to zní banálně, ale psaný záznam pomáhá držet se faktů. Když pak uslyšíte, že se nic nestalo, máte se k čemu vrátit. Hodně pomáhá i pohled někoho zvenčí, kdo není součástí vztahové dynamiky.

Co dělat, když se v tom poznáváte

První krok nebývá jednoduchý – připustit si, že to co prožíváte, má jméno. Gaslighting není přecitlivělost ani osobní selhání. Je to manipulativní strategie, která má druhého oslabit.

Máte‑li podezření, že se to děje i vám, zkuste vyhledat odborníka. Psychoterapie může pomoct znovu vybudovat sebejistotu a nastavit hranice. Někdy pomůže otevřená konfrontace a jasně daná pravidla komunikace, ale jen tehdy, když druhá strana dokáže převzít odpovědnost. Pokud se chování opakuje a omluvy nikam nevedou, je potřeba přemýšlet i o vlastní bezpečnosti.

Organizace zaměřené na pomoc obětem domácího násilí nabízejí anonymní konzultace, někdy i právní poradenství. Není ostuda se obrátit na někoho dalšího.

Rozpoznat manipulaci chce odvahu. Ve chvíli, kdy si ale dovolíte říct, že vaše pocity jsou oprávněné, se něco změní. Už nemusíte opakovat „nejsem hysterka“. Můžete si stát za tím, že vaše zkušenost je skutečná – a že si zaslouží respekt.

Zdroje: apa.org, profem.cz, ncbi.nlm.nih.gov, who.int