Nenápadné skleničky z kredence letí vzhůru. Jedna sada teď mezi sběrateli budí pořádný rozruch

Skleničky, které ještě nedávno stály zapomenuté v kredenci po babičce, dnes mizí z inzerátů překvapivě rychle. A částky? Ty by leckdo před pár lety tipoval sotva na pár stokorun. Zájem o české lisované i broušené sklo z druhé poloviny minulého století citelně zesílil a sběratelé se shánějí hlavně po kompletních sadách v hezkém, původním stavu.

Velkou pozornost teď přitahují soupravy ze šedesátých a sedmdesátých let, především výroba ze skláren Rudolfova huť nebo Libochovice. Co se ještě kolem roku 2020 prodávalo spíš symbolicky, dnes na aukcích šplhá do tisíců. Kompletní set šesti skleniček doplněný karafou se klidně vyšplhá na částku, která už připomíná menší investici.

Podle údajů z Aukra narostl mezi roky 2020 až 2024 zájem o historické české sklo o desítky procent. Táhnou jména jako František Vízner či Vladislav Urban. Právě Urbanova lisovaná kolekce ze 70. let se teď objevuje v hledáčcích sběratelů nejčastěji — a když je sada úplná, mizí skoro hned.

Proč ceny rostou právě teď

Důvodů je víc. Jednak se do interiérů vrací estetika sedmdesátých let. Strukturované sklo, které výrazně láme světlo, dnes působí efektně a vlastně i dost současně, i když je půl století staré. To, co dřív někomu přišlo těžké a nemoderní, teď designéři berou jako autentický prvek.

Roli hraje i prostý fakt, že kompletních sad ubývá. Během let se kusy rozbily, poztrácely nebo se smíchaly s jinými. Pro sběratele má cenu hlavně servis bez oťuků, bez prasklin, ideálně i s původní krabicí. Jakmile se takový objeví, cena jde rychle nahoru a někdy překvapivě rychle.

Co je na těchto skleničkách výjimečné

Lisované sklo vzniká tak, že se roztavená sklovina vtlačí do kovové formy. Díky tomu bylo možné vyrábět plastické dekory ve velkých sériích a přitom za dostupnou cenu. Československé sklárny tuhle technologii zvládaly opravdu dobře, ostatně dokládají to i sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Tehdejší designéři si hráli s geometrií i optickými klamy. Časté jsou hluboké vertikální řezy, motivy připomínající krystaly nebo takzvaný briliantový dekor, který na první pohled evokuje broušený kámen. Laik rozdíl mezi lisovaným a broušeným sklem často nepozná. U broušení se ale dekor vybrušuje ručně do hotového kusu, což výrobu prodražuje a zpomaluje.

Kurátoři Moravské galerie v Brně upozorňují, že dnešní sběratelé oceňují i kvalitu tehdejší průmyslové produkce. Československé sklo putovalo do desítek zemí a sbíralo ocenění na mezinárodních výstavách. Není to tedy jen nostalgie — pro někoho jde už i o investici, i když samozřejmě bez záruky.

Na co si dát při nákupu pozor

Rostoucí ceny přitahují i ty, kteří se snaží vydělat za každou cenu. Objevují se neúplné sady poskládané z různých kusů nebo novodobé repliky vydávané za originál. Vyplatí se proto kontrolovat několik detailů:

• stejnou výšku a přibližně i tloušťku všech skleniček v jedné sadě
• odstín skla — neměl by se výrazně lišit kus od kusu
• hrany bez prasklin a drobných oťuků, které snižují hodnotu

Dobré je pátrat i po původu výrobku. Některé sklárny používaly specifické etikety, jindy bývá značení přímo na dně. Když si kupující není jistý, může zkusit sběratelské skupiny nebo se obrátit na znalce, někdy stačí i kvalitní fotografie.

Zajímavé přitom je, že největší zájem nejde ze zahraničí. Často jde o lidi mezi třiceti a padesáti lety, kteří si zařizují byt a chtějí něco s příběhem. Obyčejné skleničky z kredence tak dnes nejsou jen nádobí. V pěkném stavu můžou představovat docela solidní uložení peněz — a zároveň kus rodinné historie.

Zdroje: aukro.cz, moravska-galerie.cz, umetleckoprumyslove.cz, radiozurnal.rozhlas.cz