Orgasmus naoko a překvapivý důvod proč ho (nejen) ženy stále předstírají

Předstíraný orgasmus patří k tématům, o kterých se mluví šeptem, nebo vůbec. Přesto se podle výzkumů během života týká velké části žen a nezanedbatelného počtu mužů. Nejde jen o malé divadlo v ložnici, ale často o nenápadný signál, že mezi partnery něco drhne.

Studie zveřejněná v časopise Archives of Sexual Behavior už dříve ukázala, že zkušenost s předstíráním orgasmu přiznává víc než polovina žen. Podobná data uvádí i americký Kinsey Institute. Ačkoliv se o tom mluví méně, ani muži nejsou výjimkou – podle Journal of Sex Research k předstírání někdy sáhnou také, jen o něco řidčeji.

Na první pohled by se mohlo zdát, že za tím stojí nedostatek vášně. Jenže realita bývá složitější. Orgasmus je často brán jako potvrzení, že sex byl „úspěšný“. A když se z intimity stane výkon, autenticita jde stranou.

Tlak na výkon a zakořeněné mýty

Sexuologové opakovaně upozorňují, že společnost přisuzuje vyvrcholení až přehnaný význam. Jako by bez něj byl celý zážitek poloviční. Intimita je přitom mnohem širší než jeden konkrétní moment, ale to se v běžné debatě ztrácí.

Když orgasmus nepřijde, někteří lidé to berou jako vlastní selhání. Psycholožka a sexuální terapeutka Laurie Mintz z University of Florida ve svých textech popisuje, že právě tenhle tlak vede řadu žen k tomu, aby „zahrály“ spokojenost. Nechtějí partnera zklamat, zranit jeho sebevědomí nebo pokazit náladu. Krátkodobě to může fungovat. Dlouhodobě si tím ale oba vytvářejí zkreslenou představu o tom, co je vlastně příjemné.

Překvapivý důvod: snaha vztah ochránit

Za předstíráním často nestojí chlad ani nezájem. Paradoxně může jít o pokus vztah podržet. Výzkum publikovaný v Journal of Sex Research naznačuje, že ženy častěji předstírají orgasmus ve chvílích, kdy cítí partnerovu nejistotu. Pokud mají pocit, že by neúspěch podlomil jeho sebevědomí, raději ho ujistí – i za cenu neupřímnosti.

Tady se ale rozjíždí bludný kruh. Partner získá dojem, že všechno funguje jak má, a nemá důvod cokoliv měnit. O skutečných potřebách se tak nemluví, někdy roky. A čím déle to trvá, tím hůř se pravda vyslovuje.

Odborníci mluví i o takzvaném orgastickém rozdílu. Jde o nepoměr v četnosti vyvrcholení mezi muži a ženami při heterosexuálním styku. Data z amerických univerzit opakovaně ukazují, že muži dosahují orgasmu častěji. Ne proto, že by ženské tělo bylo „problémové“, spíš kvůli zažitým scénářům sexu a slabší komunikaci o tom, co komu vyhovuje.

Co se děje v těle a hlavě

Orgasmus není jen okamžik slasti, ale složitý neurofyziologický proces. Zapojí se nervová soustava, hormony i psychika. Jakmile do hry vstoupí stres, tělo reaguje zvýšenou hladinou kortizolu – a ten vzrušení tlumí.

Když se člověk začne soustředit na výkon, mozek přepne do jakéhosi kontrolního režimu. Místo aby prožíval, sleduje a vyhodnocuje. Je to skoro jako by si dělal poznámky, jestli všechno probíhá správně. V takovém nastavení se k vyvrcholení dochází těžko, někdy vůbec ne.

Jak z bludného kruhu ven

Základním krokem je otevřenost. Ne ve smyslu kritiky, ale sdílení. Říct, co je příjemné, co méně a co by stálo za zkoušku jinak. Konkrétnost bývá účinnější než mlčení nebo další herecký výkon.

Některým párům pomůže změnit úhel pohledu. Přestat brát orgasmus jako jediný cíl. Když tlak poleví, dostaví se někdy i vyvrcholení – paradoxně snadněji. Terapeuti často doporučují zaměřit se na doteky, blízkost, tempo. Bez neustálého hodnocení.

Praktickým krokem může být dohoda, že si partneři dopřejí prostor k objevování, bez posuzování a spěchu. A pokud téma vyvolává napětí nebo frustraci, není ostuda obrátit se na sexuologa či párového terapeuta. Někdy stačí pár sezení aby se věci pohnuly.

Předstíraný orgasmus tak není jen drobná lež. Často ukazuje na obavy, které zůstaly nevyřčené. Opravdová intimita nezačíná dokonalým výkonem, ale momentem, kdy si partneři dovolí mluvit pravdivě – i když to není úplně pohodlné.

Zdroje: archivesofsexualbehavior.com, journalofsexresearch.org, kinseyinstitute.org, psychologytoday.com