Tato stará reklamní plechová tabule dnes může mít větší cenu než leckterý obraz
Plechové reklamní tabule, které ještě nedávno působily spíš jako zapomenutý kus harampádí, dnes znovu přitahují pozornost. Visely kdysi na hospodách, obchodech i nádražních budovách – a málokoho by tehdy napadlo, že se z nich stanou sběratelské kusy za statisíce.
Ještě před pár desetiletími končily smaltované cedule bez většího rozmýšlení ve sběru. Dnes je situace jiná. Třeba prvorepubliková reklama na čokoládu Orion se podle archivů aukční síně Dorotheum vydražila za víc než 200 tisíc korun. A podobně si vedou i cedule Baťa nebo Plzeňský Prazdroj – částky jdou rychle nahoru, někdy až překvapivě.
Zahraniční aukce mluví podobně. Christie’s dlouhodobě sleduje růst zájmu o reklamní artefakty z let 1890–1930. Právě tehdy vznikaly smaltované tabule, které měly výrazné barvy, nápaditou grafiku a poctivé řemeslné zpracování. Dnes je to kombinace, která funguje skoro jako magnet.
Proč jsou plechové tabule tak cenné
Nejde jen o stáří, jak si někdo myslí. Hodně napoví samotný stav smaltu – tedy sklovité vrstvy vypálené na kovu. Pokud je povrch bez větších prasklin, bez odlupující se vrstvy a hluboké rzi, cena roste. Někdy dost výrazně. Sběratelé sledují i detaily, třeba zachované montážní otvory nebo ostré rohy, které nebyly ohýbané.
Důležitý je i motiv. Reklama na zaniklou firmu nebo ikonickou prvorepublikovou značku má větší šanci než obyčejný nápis bez příběhu. Historik designu Ladislav Zikmund Lender opakovaně připomíná, že meziválečná grafika patří k tomu nejlepšímu, co u nás ve vizuální kultuře vzniklo. A to je znát – estetika prodává, i když je na kusu plechu.
Investice, která má svá pravidla
Trh s reklamními cedulemi není úplně divoký, jak by se mohlo zdát. Sběratelé i aukční domy sledují několik věcí: stav, motiv, značku a taky původ. Pokud se podaří doložit historii konkrétní tabule – třeba starou fotografií z místa, kde visela – cena může vyskočit o desítky procent. A někdy i víc.
Roli hraje rovněž technologie výroby. Smalt se nanášel v několika vrstvách a opakovaně vypaloval při vysokých teplotách. Díky tomu mají staré kusy zvláštní hloubku barev a lehce nerovný povrch, který se těžko napodobuje. Moderní repliky bývají plošší, až moc dokonalé. Zkušené oko to pozná během chvíle.
Asociace starožitníků České republiky uvádí, že zájem o technické a reklamní památky roste už řadu let. Pandemie tenhle trend ještě urychlila – lidé začali víc přemýšlet o věcech, které mají hmatatelnou hodnotu a nějaký příběh. Nabídka původních tabulí je navíc omezená, nové už nevzniknou. A to je na trhu znát.
Pozor na padělky a přemalby
S vyšší cenou přichází i stinná stránka. Na trhu se objevují kopie, které se uměle patinují, aby působily staře. Někdy jsou povedené, jindy méně – ale laik se může splést. Vyplatí se proto podívat i na zadní stranu tabule, kde bývá značení výrobce nebo typická struktura kovu odpovídající době výroby.
Kapitolou samou pro sebe jsou přemalby. Snaha „vylepšit“ poškozený smalt obyčejnou barvou většinou nadělá víc škody než užitku. Hodnota takového kusu pak klesá, i když to bylo myšleno dobře. Restaurátorské zásahy by měl dělat odborník na kov a smalt – jinak se z investice snadno stane jen dekorace bez větší ceny.
Kde může ležet poklad
Překvapivě často na místech, kam se dlouho nikdo nepodíval. Půdy, stodoly, staré dílny. Právě tam se občas objeví cedule s výraznou barevností a plastickým smaltem, reklama na mýdlo, cikorku nebo dávno zaniklý podnik z dob Rakouska‑Uherska. Na první pohled obyčejná věc, ale cena může být nečekaná.
Když na takový kus narazíte, neberte na něj hned brusný papír ani agresivní čističe. Rez k historii patří, a neodborný zásah může hodnotu srazit během pár minut. Stačí jemně očistit nasucho. Pak je rozumné obrátit se na znalce nebo renomovanou aukční síň, kteří pomohou určit reálnou tržní cenu.
Reklamní tabule nejsou jen investiční artikl. Nesou atmosféru doby, kdy se značky učily mluvit jazykem moderní grafiky a kdy reklama měla osobitý rukopis. A možná právě proto dnes oslovují sběratele víc než leckterý současný obraz. Místo rámu držíte kus poctivého smaltovaného plechu – a s ním i kus historie, který se už opakovat nebude.
Zdroje: dorotheum.com, christies.com, asociacestarozitniku.cz, ngprague.cz
