Vzpomínka na Miroslava Horníčka a jeho povzbuzení o síle plakat i žít

Sám sobě říkal „klaun“. Měl úsměv pro druhé, ale za ním byl skryt zkoušený člověk. Lidé, kteří se smáli, až se za břicho popadali, to často ani nevěděli.

Jeden příklad za všechny. Miroslav Horníček měl syna, který trpěl silnou epilepsií. Zemřel prakticky za tátovými zády. Zatímco Miroslav točil Písaře, slavný komediální seriál, jeho syn, lovící ryby z hráze betonové propusti, v záchvatu spadl do vody a stranou všech se utopil. „Myslel jsem, že odjel domů. Ale doma jsem ho nenašel. Vrátil jsem se do Trojanova mlýna, kde jsme seriál natáčeli, a Jiří Sovák mi řekl: ‚Honzík je v nemocnici.‘ Odvezl mě tam jen proto, aby mi lékaři mohli dát injekci na uklidnění. Pak mi to řekli.“ Janovi bylo pouhých jednadvacet let.

Pan Horníček měl několik svých povzbuzení, které vám zde předáváme.

1. „V každém těžkém okamžiku pamatuj: Největší ztrátou našeho života není smrt, ale to, co v nás umírá během života.“

2. „Až Ti bude nejhůř, nedej se zmást pohledem do zrcadla. Slzy nevytékají z rozumu, ale ze srdce. Proto na problémy svých slz nehledej rozumová řešení.“

3. „Nikdy se nesnaž dělat rozumová řešení, když jsi naštvaný, vzteklý, žárlivý nebo zamilovaný, protože to nikdy nebudou rozumová řešení.“

4. „Nejhorší pocit na světě je, když uděláš to nejlepší, co můžeš, a přesto to někomu nepřipadne jako dost dobré. Tehdy nesmíš přestat věřit, že to dost dobré je, jen to nejlepší možná děláš pro člověka, který si to nezaslouží.“

5. „Nedorozumění mezi lidmi mě trápí víc než neúspěch. Hrozně mě mrzí, když někdo slyší něco jiného, než jsem řekl.“ 

6. „Čím víc někoho miluješ, tím míň se ho dokážeš vzdát. Proto čím snáz Tě někdo opouští, tím víc říká, jak málo Tě vlastně miloval.“

7. „Je to oční záhada. Nikdo nevidí Tvé slzy, nikdo nevidí Tvé bolesti, nikdo nevidí Tvé touhy, ale každý vidí Tvé chyby.“

8. „Naučil jsem se přijímat ztráty. Bez ztrát nejsou pozdější zisky tak krásné.“

9. „Lidí, kteří rozdávají štěstí a smích, se bohužel nikdo nezeptá: Nejsi nešťastný a smutný?“

10. „Někdy ten, kdo je tu pro kohokoli jiného, potřebuje kohokoli jiného, aby tu byl také pro něj.“

Od smrti slavného plzeňského herce uplyne příští rok už 20 let. Na jeho počest chce město Plzeň umístit pamětní desku Miroslava Horníčka na jeho rodném domě, který stojí v Karlově ulici.

Zdroj: idnes.cz, firstclass