Žehlení téměř bez práce: Co dát do bubnu pračky

Hromada prádla v koši a představa, že večer strávíte u žehlicího prkna? To umí pokazit náladu raz dva. Přitom existuje pár drobností, které můžete udělat už při praní – a žehličku pak skoro nevytáhnete.

Spousta lidí řeší pomačkání až ve chvíli, kdy drží v ruce rozpálenou žehličku. Jenže záhyby vznikají hlavně během odstřeďování a také tehdy, když prádlo necháte zbytečně přeschnout. Vlákna jsou tehdy nejzranitelnější. Když jim trochu ulevíte už v pračce, práce bude o dost méně.

Možná vás to překvapí, ale pomoct může obyčejný tenisový míček. Používá se běžně u péřových bund, aby se výplň neslepila – a podobně funguje i u košil nebo povlečení. Míček se v bubnu volně pohybuje, naráží do textilu a odděluje jednotlivé kusy od sebe. Díky tomu se nemačkají v jednom těsném chuchvalci.

Tenisový míček a jeho efekt na vlákna

Výrobci praček často připomínají, že prádlo potřebuje prostor. Když se může v bubnu převalovat, voda i prací prostředek proniknou rovnoměrněji ke všem vláknům. A právě menší slepení vláken znamená i méně ostrých přehybů po usušení.

Dávejte ale pozor, aby byl míček čistý a bez barvy, která by mohla pouštět. Jeden kus většinou stačí, u větší várky klidně dva. Největší rozdíl bývá vidět u košil, halenek nebo ložního prádla – tam je každý záhyb znát.

Alobal jako překvapivý pomocník

Možná to zní trochu podivně, ale někteří na tenhle trik nedají dopustit. Z obyčejné hliníkové fólie stačí vytvarovat pevnější kouli, zhruba o velikosti tenisáku, a přihodit ji k prádlu. Princip je jednoduchý – omezuje statickou elektřinu.

Právě statika způsobuje, že se syntetické kousky lepí k sobě a po usušení drží tvrdé sklady. Kov část náboje odvede, takže tkanina zůstane volnější. Není to žádné kouzlo, spíš fyzika ze školy, i když si na ni málokdo vzpomene.

Kouli z alobalu můžete použít opakovaně, dokud se úplně nerozpadne. Jen ji občas zmáčkněte zpět do tvaru. A když už jsme u toho – stejně důležité jako to, co přidáte do bubnu, je i nastavení programu. Nižší otáčky odstřeďování bývají šetrnější, hlavně u košil a jemnějších látek. Ano, sušení pak trvá o něco déle, ale látka není tak zlomená v přehybech.

Méně prádla, méně záhybů

Přeplněná pračka je častý zlozvyk. Když je buben narvaný až po okraj, textil nemá kam ustoupit. Vlákna se stlačí k sobě a po usušení zůstávají ostré sklady, které už jen tak nezmizí. Lepší je držet se zhruba osmdesáti procent kapacity – prádlo se pak volněji pohybuje a výsledek je znatelně lepší.

Rychlá reakce po doprání rozhoduje

Možná ještě důležitější je, co uděláte po skončení cyklu. Nechat mokré prádlo hodinu v zavřené pračce? To je skoro jistota hlubokých záhybů. Vlhko a tlak udělají své. Jakmile pračka dopere, vyndejte věci ven, protřepejte je a pověste. Hned, ne „za chvíli“.

Pokud má vaše pračka parní program, vyplatí se ho občas využít. Pára vlákna uvolní a látka se narovná přirozeněji. Ostatně právě na páře stojí i práce profesionálních čistíren.

Když tyhle drobnosti spojíte dohromady, rozdíl poznáte rychle. Tenisový míček nebo koule z alobalu stojí pár korun, ale času u žehlicího prkna ušetří víc, než by se zdálo. A někdy se počítá každá minuta.

Zdroje: whirlpool.cz, consumerreports.org, goodhousekeeping.com, electrolux.cz