Ženy 40+ a alkohol: kdy už nejde o nevinnou skleničku. Nápovědou může být tento zvyk, který si nechceme přiznat

Pro mnoho žen po čtyřicítce je sklenička vína po večeři spíš nenápadným gestem než vědomým rituálem. Po dni plném shonu má představovat chvíli klidu. Lékaři ale upozorňují, že právě v tomto věku se mění způsob, jakým tělo alkohol zvládá, a běžný zvyk může postupně přerůst v něco, co už člověk neřídí tak snadno.

Praktičtí lékaři i odborníci na závislosti si v posledních letech všímají, že k nim míří stále víc žen středního věku, které chtějí řešit ztrátu kontroly nad pitím. Statistiky Světové zdravotnické organizace dlouhodobě ukazují, že Češky patří v evropském srovnání k největším konzumentkám alkoholu, přičemž jejich spotřeba roste rychleji než u mužů. Podobný trend potvrzují i data Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Mezi nejčastější návyky patří pravidelné popíjení večer. Nejde o to, kolik toho člověk vypije, ale o automatické opakování. Adiktologové upozorňují, že když se z drobné každodenní odměny stane nepostradatelné zakončení dne, může to být první signál, že se z pouhého uklidnění stal pevný vzorec chování.

Proč tělo po čtyřicítce reaguje jinak

Kolem čtyřicítky začínají být u žen výraznější hormonální výkyvy. Endokrinologové vysvětlují, že citlivější reakce na alkohol souvisí hlavně s poklesem estrogenu, který ovlivňuje i to, jak rychle organismus odbourává toxiny. Výsledek je často nepříjemný: rychlejší únava, přerušovaný spánek nebo kolísání krevního tlaku i po menších dávkách alkoholu.

Metabolismus se s věkem zpomaluje a tělo si s alkoholem poradí pomaleji. Mnoho žen si všímá zejména horšího spánku. Podle údajů Národního ústavu duševního zdraví má problémy s usínáním či nočním probouzením až třetina žen nad 45 let a alkohol je jedním z faktorů, které tyto potíže mohou ještě zhoršit.

Do toho vstupuje i psychická zátěž. Ženy v tomto období často skládají dohromady práci, rodinné povinnosti i vlastní nároky. Když si mozek začne spojovat alkohol s jediným okamžitým uvolněním, zvyk se může zafixovat. Psychologové tomu říkají naučený způsob zvládání stresu pomocí látky – je nenápadný, ale umí člověka dlouhodobě ovlivnit.

Rituál, který může mnoho napovědět

Odborníci z Kliniky adiktologie 1. LF UK připomínají, že problém většinou nespočívá v množství vypitého alkoholu. Podstatné je, zda se na něj člověk začne spoléhat. Když si žena uvědomí, že ji večerní sklenička uklidní víc než cokoliv jiného nebo že bez ní neusne, je to podle lékařů jedno z prvních varování.

Kdy zbystřit

Podle odborníků je dobré zamyslet se nad svým pitím v momentě, kdy se z alkoholu stane každodenní návyk, i když jde o malé množství. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že rizikové je pravidelné pití samo o sobě, pokud se z něj stane samozřejmá součást dne. Varovným signálem bývá i nepříjemný pocit nebo napětí, když člověk rituál vynechá.

Řada žen popisuje, že po několikadenním nebo týdenním omezení alkoholu začaly spát lépe a během dne se cítily klidnější. Studie v časopise The Lancet dokonce naznačuje, že snížení pravidelné konzumace může prospět i paměti a soustředění.

Při přípravě textu jsem mluvila s několika ženami, které přiznaly, že si dlouho neuvědomovaly, jak pevně si večerní skleničku spojily s úlevou. Až když si daly od alkoholu pauzu, došlo jim, jak hluboko byl zvyk zakořeněný. Podle odborníků může právě taková zkušenost člověku pomoct lépe porozumět vlastnímu vztahu k alkoholu – bez pocitu selhání.

Čím večerní skleničku nahradit

Internisté i adiktologové doporučují mít po ruce víc možností, jak si večer odpočinout. Někomu sedí krátká procházka, jiný sáhne po teplém čaji nebo si dopřeje chvíli ticha bez telefonu. Podstatné je, aby měl člověk rituál, který není spojený s alkoholem. Pokud žena zjistí, že bez skleničky cítí napětí, je podle lékařů rozumné promluvit si o tom s praktickým lékařem – jde o běžnou prevenci.

Uvědomění, že večerní popíjení ztratilo nevinnost, bývá prvním krokem ke změně. Po čtyřicítce může mít i drobná úprava návyků výrazný vliv na to, jak se člověk bude cítit v následujících letech.

Zdroje: who.int, uzis.cz, nifdt.cz, thelancet.com, vfn.cz