Změna letního času se blíží: Tohle je chvíle, kdy si lidé pravidelně spletou budík a zaspí do práce

Už nadcházející noc se hodiny posunou o šedesát minut vpřed a spousta lidí to pocítí hned ráno. Místo klidného startu dne přijde zmatek, únava a někdy i pozdní příchod do práce. Nejhorší bývá tradičně pondělí, kdy se rozjíždí pracovní tempo naplno.

Letní čas začíná v noci ze soboty na neděli, ve dvě ráno se ručičky přesunou na třetí hodinu. Prakticky to znamená jediné – o hodinu kratší spánek. A i když se o zrušení střídání času mluví už roky, většina států Evropské unie u něj zatím zůstává.

Zajímavé je, že neděle většinou proběhne bez větších potíží. Problémy přijdou až o den později. Někdo zapomene přenastavit starý budík, jiný spoléhá jen na mobil a podcení únavu. Ráno pak bývá hektické, občas i lehce chaotické.

Proč je změna času pro tělo tak náročná

Naše tělo se řídí takzvaným cirkadiánním rytmem – vnitřními hodinami, které ovlivňují spánek, bdělost i hladinu hormonů. Nejvíc je nastavuje světlo. Když ale administrativně „přeskočíme“ o hodinu dopředu, organismus zůstane ještě chvíli v tom starém režimu, a nesrovná se hned.

Odborníci na spánek dlouhodobě upozorňují, že i tak malý posun může rozhodit soustředění a náladu. Americká akademie spánkové medicíny už dříve uvedla, že po jarní změně času krátkodobě přibývá nehod i pracovních úrazů. Není to nic překvapivého. Reakce jsou pomalejší, pozornost kolísá.

Pondělní ráno jako rizikový moment

Data z několika zemí se v zásadě shodují. První pracovní den po změně času přináší víc pozdních příchodů a někdy i absencí. Některé české firmy si docházku interně sledují a potvrzují, že právě toto pondělí bývá slabší než jiná v průběhu roku.

Psychologové mluví o kombinaci spánkového dluhu a narušené rutiny. Spánkový dluh vzniká, když člověk dlouhodobě spí méně, než by měl – doporučuje se zhruba sedm až devět hodin denně, jenže realita bývá jiná. A pak stačí jedna jediná hodina navíc nebo méně a tělo reaguje přehnaně.

Do hry vstupuje i takzvaná spánková setrvačnost. To je ten stav, kdy po probuzení fungujeme napůl. Mozek ještě neběží na plný výkon a jednoduché úkoly trvají déle než obvykle. Když budík zazvoní podle nového času, ale organismus má pocit, že je o hodinu dřív, člověk ho snadno vypne. A znovu usne, ani neví jak.

Kdo je nejvíce ohrožený

Hůř změnu snášejí lidé mezi třiceti a padesáti lety. Práce, rodina, děti, minimum klidu – pravidelný spánek je spíš výjimka než pravidlo. Citlivější bývají také takzvané sovy, tedy ti, kteří přirozeně usínají pozdě. Pro ně je jarní posun obzvlášť nepříjemný zásah do rytmu.

Většina lidí si během pár dnů zvykne, někdo ale potřebuje skoro týden. Únava se pak podepisuje na náladě i výkonu v práci, někdy i na vztazích. Stačí drobnost a podrážděnost je na světě.

Jak se na změnu času připravit

Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Spánkoví specialisté doporučují posouvat večerní usínání postupně, ideálně o deset až patnáct minut několik dní předem. Není to složité, jen to chce trochu disciplíny.

Pomoci může i ranní světlo. Krátká procházka nebo alespoň otevřené okno po probuzení napoví tělu, že nový čas už opravdu začal. Večer je naopak lepší ubrat stimulaci – méně alkoholu, těžkých jídel i dlouhého scrollování v mobilu.

• v neděli vstát už podle nového času a zbytečně si nepřispávat
• večer omezit alkohol a těžká jídla, tělo pak usíná klidněji
• dát telefon dál od postele, aby bylo nutné při vypnutí budíku opravdu vstát

Možná to zní jako drobnost, jen posun o hodinu. Každý rok se ale ukáže, jak citlivě reagujeme na narušení denního rytmu. Pokud víte, že právě vy býváte to pondělní ráno rozespalí a nejistí, nastavte si budík klidně dvakrát. Jednou v mobilu, podruhé v hlavě – i když to druhé někdy selže.

Zdroje: sleepfoundation.org, aasm.org, europa.eu, who.int