Jana zažila nejhorší tři měsíce svého života. Manžel jí unesl dítě a nekomunikoval!

Osud bývá opravdu nemilosrdný. Své o tom ví i třicetiletá Jana, která si až do nedávna myslela, že jí v životě potkalo to nejlepší, co mohlo. Poznala svého manžela, do kterého se v minutě zamilovala, po roce společného chození se vzali, pořídili si rodinný domek a následně očekávali i miminko. Jana svému Vítkovi porodila syna Vítka. Vše se zdálo být zalité sluncem, až do jednoho dne…

Vše začalo jednoho podzimního dne. Bylo ošklivě, kamarádkám se nikam nechtělo, a tak jsem se rozhodla vyrazit na nákupy. Jenže od rána jsem měla den blbec. Každý to známe, nedaří se nám, co chceme a vše se boří. Vyrazila jsem tedy do obchodní zóny, myšlenkami někde jinde a v tom se to stalo. Na červené jsem nedobrzdila a lehce jsem narazila do auta stojícího přede mnou. Okamžitě jsem se rozbrečela, snažila se napočítat do deseti… A v tu chvíli jsem ho viděla. Z vozu vystoupil krásný, pohledný muž, který se i přes tuto nepříjemnost usmíval.

Řekl, že s vlastně nic nestalo a můžeme to vyřešit pozváním na večeři. Já se červenala až za ušima a nevěděla jsem, co dělat. Večer jsme se sešli v jedné luxusní restauraci, začali si povídat a zjistili jsme, že toho máme tolik společného, což jsem opravdu nečekala. A tak jsme se scházeli, volali si a psali si. Nakonec mě požádal o ruku. Byla jsem hrozně šťastná. Vítka jsem si vzala a do měsíce otěhotněla.

Narodil se nám syn Vítek, vše bylo zalité sluncem a já prožívala to nejhezčí období, jaké jsem jen mohla. Ale pak se začal Vítek chovat divně. Byl odtažitý, skoro jsme spolu nespali, chodil pozdě domů. Jednoho dne, když jsem vyrazila na nákup, hlídal syna on. Když jsem přišla domů, zůstala jsem v šoku. Vítek i se synem zmizeli! Na stole ležel vzkaz: ,,Končím s Tebou, syna si beru, nehledej nás.“ Nevěděla jsem, co dělat, manžel mi unesl syna.

Spolu se s rodiči jsme se obrátili na policii, tam nám ale nepomohli. Je to prý otec dítěte a má na něho stejná práva jako já. Se sociální pracovnicí Vítek komunikoval, takže se vlastně nic nedělo. Se synem a svou novou ženskou se odstěhoval a hráli si na šťastnou rodinku. Až po třech měsících nekonečné tahanice soud uznal, že syn se bude mít lépe v mé péči. Malý Vítek se mi vrátil, ale tři měsíce bolesti mi nikdo nevezme.

Proč se všechno změnilo? Plánoval to celou dobu? Na to už se asi nikdy odpovědi nedozvím.

Zdroje: Redakce, Příběh paní Jany