Až 25 % žen se v průběhu života setká se sexuálním násilím, většina to však nijak neřeší… Jak se s tímto traumatem vypořádat?

Pocity viny, studu a bezmoci. Bolest, se kterou si neumíte poradit, a tak ji radši potlačíte. Vzpomínka váš však doprovází v běžném životě i ve snech. Bolestivá zkušenost vám znepříjemňuje partnerské vztahy. Vy však nejste schopna o ní mluvit anebo se s ní vůbec ztotožnit. Znásilnění – druhý nejvíce zraňující a závažný trestný čin, a přitom je stále zahalen rouškou sociálního stigmatu. Zlehčován laiky, ale také odbornou veřejností.

Třeba cítíte, že nemáte právo o zkušenosti mluvit. Třeba cítíte, že jste za ni sama odpovědná. Třeba máte strach, že by vám nikdo neuvěřil. Jak se vyrovnat se znásilněním?

Téměř každá desátá žena v ČR je obětí znásilnění, což je v přepočtu více než 409 tisíc žen

Když si prohlídnete statistiky sexuálního obtěžování a zneužívání, překvapí vás, jak často se tyto činy dějí. Výzkum z roku 2021, zrealizovaný centrem pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem, ukázal, že 9,2 % ze zúčastněných žen (celkem 512) bylo minimálně jednou v jejich životě znásilněno. To je každá desátá žena, což v přepočtu znamená více než 409 tisíc českých žen.

Ve výzkumu bylo do sexuálního násilí a obtěžování zahrnuto nejen znásilnění, ale také osahávání, hlazení, nucení ke sledovaní pornografie či obdržení erotických a intimních fotografií a sexuální sebeuspokojování na veřejnosti (a další). Z jednou z těchto forem se setkalo 54 % žen. Každá třetí žena přitom zažila během svého života více než jednu formu sexuálního násilí nebo obtěžování.

Organizace stopznásilnění.ecn.cz uvádí, že jsou v České republice registrována až dvě znásilnění denně. „Předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů (znásilnění, ke kterému došlo v rámci rodinných a partnerských vztahů, je nahlašováno pouze v 3 % případů).“ Organizace dále zmiňuje, že až 25 % žen se v průběhu svého života setká se znásilním, ale oficiální statistiky postihují pouze zlomek skutečného výskytu sexuálního násilí.

I přes čísla uvedená ve statistikách a medializaci tématu v posledních letech, jde stále o téma, které je ve společnosti tabuizováno. Má nálepku sociálního stigmatu. Proto je pro mnoha žen velice těžké o svých zkušenostech promluvit a požádat o pomoc. Z 276 žen, které si prošly nějakou formou sexuálního násilí, a které se zúčastnily výzkumu proFem, to 43 % žen s nikým neřešilo. Pouhých 6,5 % žen ohlásilo svoji zkušenost na polici a 5 % žen vyhledalo psychologickou či lékařskou pomoc. Co se týče specificky znásilnění, převážná většina obětí (jak žen tak i mužů) tyto případy nijak neřeší a s bolestí žijí klidně i po celý život.

„Znásilnění či zneužití je jeden z nejodpornějších aktů, který může člověk člověku udělat. Není to útok na vaginu, je to útok na osobnost,“ říká psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor.  

Kolem znásilnění a sexuálního zneužívání stojí mnoho mýtů, které obětem ještě více znesnadňují o celé situaci mluvit. Když už to oběť udělá a nahlásí případ na polici, celé to v mnoha případech končí podmíněným trestem. Organizace Bez trestu uvádí, že až každý druhý pachatel znásilnění je takto potrestán. Nejde totiž pouze jen o laickou společnost, ale také o znalce, kteří mýty o znásilnění jen podporují. Advokátka Lucie Hrdá, která je rovněž zakladatelkou výše zmíněné organizace, v rozhovoru pro Rádio Praha zmiňuje, že se sexuální násilí u soudů bagatelizuje. „Když znalec mluví o tom, že oběť znásilnění měla ráda sex, takže to na ní nezanechá následky. Takovéhle hlouposti a ten soud přikyvuje, protože tomu vůbec nerozumí, a pak to napíše do rozsudku. Tyhle věci vám ulpí.“ Představte si, že si takovou zkušeností projdete (nebo jste dokonce mezi těmi, které si jí prošly), seberete odvahu na to o ní promluvit a potom si vyslechnete tohle. Zřejmě svoji zkušenost přehodnotíte a stáhnete se ještě více. Můžete si říkat, že to celé třeba jen zveličujete. Jak však říká Hrdá, znásilnění je druhý nejvíce zraňující a závažný trestný čin. Proč tedy pachatelé mnohdy odcházejí pouze s podmínkou? „Ke znásilnění se přistupuje jako ke špatnému sexu. Z toho není vidět, jak moc to obětem ničí životy.“

I psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor je názoru, že je znásilnění či zneužití jedním z nejodpornějších aktů. Definuje ho jako útok na zcela základní principy ženství a mateřství. Jeho práce mu poskytla mnoho vhledů do života obětí znásilnění, ale stále ho překvapuje, jak hluboko může sexuální trauma zasáhnout do psychiky. I jeho pacientky jsou překvapeny. Mnohdy totiž uvěřily, že jde o drobnost, kterou se už dávno nemají zabývat. Mnoho z nich o traumatu nemůže promluvit. Slovo znásilnění ani nejde vyslovit. Mnoho žen o své zkušenosti zřejmě nepromluví nikdy.

Jak se vyrovnat s následky znásilnění a sexuální traumatu

Vyrovnat se s takto traumatickým zážitkem není lehké. Nejprve byste měla sama sobě dát dostatek času se zotavit a přijmout skutečnost, že to může trvat měsíce či roky. Zřejmě nejdůležitějším okamžikem je si situaci přiznat a pojmenovat ji. Jakkoliv bolestné to může být. U mnoha žen se objevují stejné emoce – sebeobviňování a stud. I ty jsou zřejmě v určité fázi procesu zcela normální, akorát byste u nich neměla skončit. Každá žena také zaujme jiný model toho, jak po traumatu naloží se svou sexualitou. Rektor uvádí dva modely: abstinenci a promiskuitu. „Potlačit svou sexualitu, zabít ji, zničit. Nebo ji spojit s nepatřičností. S jasně nevhodnými partnery. Nebo se rovnou vyspat s celým světem. Nabídnout se dřív, než si mě zkusí vzít násilím. Potrestat tělo, které tehdy zradilo. A za každý styk se nenávidět ještě víc. “ Společnost má také svou ideální představu o oběti sexuálního násilí a žena, která se stane promiskuitní to není. Pokud je to však váš případ, je důležité si uvědomit, že třeba tohle bylo vaším spouštěcím mechanismem pro střídání partnerů.

Web HelpGuide uvádí několik kroků, které vám pomohou se s traumatem vyrovnat:

Otevřete se o tom, co se vám stalo

Může být mimořádně obtížné přiznat, že jste byla znásilněna nebo sexuálně napadena. Jak již bylo zmíněno, je s tím spojeno stigma. Můžete se cítit špinavá a slabá. Můžete se také bát, jak budou reagovat ostatní. Budou vás soudit? Dívat se na vás jinak? Zdá se snazší bagatelizovat, co se stalo, nebo to udržet v tajnosti. Ale když mlčíte, odepíráte si pomoc a posilujete svou roli oběti.

Oslovte někoho, komu důvěřujete. Možná se děsíte toho, že pokud o své zkušenosti promluvíte, stane se opravdu vaší realitou. Nemůžete se však uzdravit, pokud se vyhýbáte pravdě. Otevření se vás osvobodí a skrývání jen přidá na pocitech studu. V tom, komu se otevřete, byste však měla být opatrná. To, jaká bude první reakce, totiž může ovlivnit vaše vnímání celé situace. Nejlepším řešením je najít někoho, kdo vás bude podporovat. Pokud ve vašem okolí nikoho takového nemáte, promluvte si s terapeutem nebo zavolejte na tísňovou linku.

Vyzrajte na svůj pocit bezmoci a izolace, a to třeba tak, že pomůžete druhým.

Zvažte možnost zapojit se do podpůrné skupiny pro osoby, které si prošly znásilněním nebo sexuálním zneužitím.

Vyrovnejte se s pocity viny a studu

I když rozumově chápete, že za znásilnění nebo sexuální útok nemůžete, můžete stále bojovat s pocitem viny nebo studu. Když si však uvědomíte pravdu o tom, co se stalo, bude pro vás snazší plně přijmout, že za to nejste zodpovědná. Napadení jste si nezavinila sama a nemáte se za co stydět.

Pocity viny a studu často pramení z mylných představ, jako jsou:

Napadení jste nezabránila. Po tom, co se stalo, je snadné se dohadovat, co jste udělala nebo neudělala. Ale když jste uprostřed napadení, váš mozek a tělo jsou v šoku. Nedokážete jasně uvažovat. Mnoho žen říká, že se cítily „jako zmrazené“. Neodsuzujte se za tuto přirozenou reakci na trauma.

Důvěřovala jste někomu, komu jste „neměla“. Jednou z nejtěžších věcí, s nimiž se musíte vyrovnat po napadení někým, koho znáte, je narušení důvěry. Je přirozené, že se začnete ptát sama sebe a přemýšlet, zda jste nepřehlédla varovné signály. Nezapomeňte, že vinu nese pouze váš útočník.

Byla jste opilá nebo nedostatečně opatrná. Bez ohledu na okolnosti je za napadení zodpovědný pouze pachatel. O to, co se vám stalo, jste si neřekla ani jste si to nezasloužila. Přiřaďte odpovědnost tam, kam patří: násilníkovi.

Připravte se na flashbacky a nepříjemné vzpomínky

Když prožíváte něco stresujícího, vaše tělo dočasně přejde do režimu „bojuj nebo uteč“. Když hrozba pomine, vaše tělo se uklidní. Traumatické zážitky, jako je znásilnění, však mohou způsobit, že váš nervový systém uvízne ve stavu zvýšené pohotovosti. Jste přecitlivělá na sebemenší podněty. To je případ mnoha žen, které přežily znásilnění.

Znovu se spojte se svým tělem a pocity

Flashbacky, noční můry a vtíravé vzpomínky jsou velmi časté, zejména v prvních měsících po napadení. Pokud váš nervový systém zůstane „zaseknutý“ dlouhodobě a vyvine se u vás posttraumatická stresová porucha, mohou trvat mnohem déle.

Protože je váš nervový systém po znásilnění nebo napadení v přecitlivělém stavu, můžete se snažit otupit nebo se vyhnout jakýmkoli asociacím s traumatem. Své pocity však nemůžete selektivně otupit. Když vypnete nepříjemné pocity, vypnete také své sebeuvědomění a schopnost radosti. Nakonec se odpojíte jak emocionálně, tak fyzicky – existujete, ale nežijete naplno.

Je děsivé znovu navázat kontakt se svým tělem a pocity po sexuálním traumatu. Znásilnění v mnoha ohledech dělá z vašeho těla nepřítele, něco, co bylo znásilněno a kontaminováno – něco, co můžete nenávidět nebo chtít ignorovat. Je také děsivé čelit intenzivním pocitům spojeným s útokem. Ale i když se proces obnovení spojení může zdát ohrožující, ve skutečnosti není nebezpečný. Pocity, i když jsou silné, nejsou realitou. Neublíží vám ani vás nepřivedou k šílenství. Skutečné nebezpečí pro vaše fyzické a duševní zdraví plyne z toho, že se jim vyhýbáte.

Jakmile se vrátíte do kontaktu se svým tělem a pocity, budete se cítit bezpečněji, sebevědoměji a silněji. Toho můžete dosáhnout pomocí následujících technik:

Rytmický pohyb. Rytmus může být velmi léčivý. Pomáhá nám uvolnit se a znovu získat pocit kontroly nad svým tělem. Můžete zkusit tanec, bubnování či pochod.

Mindfulness meditace, kterou můžete praktikovat kdekoli, dokonce i při chůzi nebo jídle. Jednoduše se soustřeďte na to, co cítíte v přítomném okamžiku – včetně všech tělesných pocitů a emocí. Cílem je pozorovat bez posuzování.

Jóga, tchaj-ťi a čchi-kung. Tyto aktivity kombinují uvědomování si těla s uvolňujícím, soustředěným pohybem a mohou pomoci zmírnit příznaky posttraumatické stresové poruchy a traumatu.

Masáže. Po znásilnění vám může být nepříjemný lidský dotek. Dotýkat se a být dotýkán je však důležitý způsob, jak dáváme a přijímáme náklonnost a útěchu. Prostřednictvím masáže se můžete začít znovu otevírat lidskému kontaktu.

Zůstaňte ve spojení

Po sexuálním napadení se můžete cítit izolovaná a odloučená od ostatních. Můžete mít pokušení stáhnout se ze společenských aktivit a od svých blízkých. Je však důležité zůstat ve spojení se životem a lidmi, kterým na vás záleží. Podpora druhých lidí je pro vaše zotavení zásadní. Pamatujte však, že podpora neznamená, že musíte stále mluvit o tom, co se stalo, nebo se tím zabývat. Zábava a smích s lidmi, kterým na vás záleží, mohou být stejně léčivé.

Pečujte o sebe

Uzdravení ze sexuálního traumatu je postupný a trvalý proces. Nedojde k němu ze dne na den, ani vzpomínky na trauma nikdy zcela nezmizí. Proto se může zdát, že život je někdy obtížný. Existuje však mnoho kroků, které můžete podniknout, abyste se vyrovnala s příznaky a snížila úzkost a strach, které pociťujete.

Udělejte si čas na odpočinek a obnovte rovnováhu svého těla. Pokud se vám nedaří uvolnit se a polevit v ostražitosti, mohou vám pomoci relaxační techniky, jako je meditace a jóga.

Vyhněte se sledování jakéhokoli programu, který by mohl vyvolat špatné vzpomínky nebo flashbacky. To zahrnuje zjevné věci, jako jsou zprávy o sexuálním násilí a sexuálně explicitní televizní pořady a filmy.

Pečujte o sebe i po fyzické stránce. Vždy je důležité správně jíst, pravidelně cvičit a dostatečně spát – ale ještě důležitější je to v době, kdy se léčíte z traumatu. Zejména cvičení může uklidnit váš traumatizovaný nervový systém, zmírnit stres a pomoci vám cítit se silnější a mít své tělo pod kontrolou.

Vyhýbejte se alkoholu a drogám. Vyhněte se pokušení léčit se alkoholem nebo drogami. Užívání návykových látek zhoršuje mnoho příznaků traumatu, včetně emočního otupění, sociální izolace, hněvu a deprese.

„Každá pochybnost, každé odmítnutí může být velmi zraňující. A odmítání je v tomto případě normou.”

Pokud se nám někdo svěří, že prožil znásilnění či sexuální zneužití, naše reakce je velice důležitá. Můžeme být i těmi prvními, kterým se osoba svěřila a určitě jí to stálo mnoho úsilí. Reakce jako nedůvěra, popření či odsouzení nejsou neobvyklými. Nedůvěra a odmítnutí jsou však zpravidla pro oběti poslední ranou. Tomáš Rektor je přesvědčen, že každá oběť sexuálního násilí si zaslouží maximální pozornost a péči svého okolí. „Svěřit se je velmi často obtížné, prakticky nemožné. Každá pochybnost, každé odmítnutí může být velmi zraňující. A odmítání je v tomto případě normou. Společností, rodinou, i odborníky.“

Člověk, který se vám svěří, potřebuje zejména vaši trpělivost, pochopení a podporu. Dejte mu najevo, že ji/ho stále milujete a že za napadení nemůže.

Netlačte na ni/něj. Pro některé oběti sexuálního napadení je velmi obtížné mluvit o tom, co se stalo, jiné mohou potřebovat mluvit o napadení znovu a znovu. To ve vás může vyvolávat střídavě pocit frustrace nebo nepohodlí. Nesnažte se však osobu nutit, aby se otevřela, ani na ni nenaléhejte, aby přestala s omíláním minulosti. Místo toho ji dejte najevo, že jste tu pro ni. Že ji kdykoliv vyslechnete, pokud bude chtít mluvit.

Povzbuzujte osobu, aby vyhledala pomoc, ale netlačte na ni. Naopak projevte empatii a buďte trpělivá.

V neposlední řadě také ale nezapomeňte pečovat sama o sebe. Čím klidnější, uvolněnější a soustředěnější budete, tím lépe budete moci pomoci.

Zdroj: redakce, proFem, stopznásilnění.ecn.cz, Bez trestu, Rádio Praha, Tomáš Rektor, HelpGuide