Dokud dýchám, doufám. Kde vzít naději v těžkých časech?

Zažíváte nebo zažili jste náročné období? Pocit, že to nikdy neskončí a že už nemůžete dál? Když procházíme náročným životním obdobím, míváme dojem, že bolest a trápení už nikdy nezmizí. Že je každý den o tom, přežít od rána do večera a pak, v bezesné noci, od noci zase do rána. Cítíme se uvěznění a v pasti.

Dokud dýchám, doufám

Známý citát Dum spiro spero, Dokud dýchám doufám, je o naději. Naděje nás povzbuzuje, abychom se s důvěrou dívali vpřed. A možná očekáváme, že samotná naděje je nezbytná k tomu, abychom se dostali z temného období ven.

Často, když se někomu navzdory nepřízni osudu podaří uspět, lidé říkají: „Nikdy se nevzdala naděje“. V tomto smyslu je naděje také útočištěm.

Na druhé straně žijeme v těžké době a pro mnoho lidí je naděje, že věci budou zase lepší, jen bláhovou představou. Existenční starosti, kdy je člověk lapen mezi trvalými příkazy a prací. Zrady od nejbližších, lži, přetvářka. Nemoci vlastní i v rodině. Naděje se zdá v tu chvíli zbytečnou komoditou, kam nechceme vkládat už tak docházející energii. Zároveň se bráníme úplné beznaději a propadu do apatie a bezmoci.

Buddhisté jsou k naději skeptičtí

Pojďme se v takovém chaosu, jestli doufat či ne, podívat do buddhistické tradice. Není to „sluníčkový“ přístup, naopak velmi pragmatický.

Buddhisté mají tendenci být k naději trochu skeptičtí, vysvětluje meditační web Tenpercent. Důvodem je, že máme představu o tom, jak by věci životě měly být. Jaký by svět měl být. A žene nás touha to získat, věci, osoby, zážitky. S nadějí, že až „tohle budu mít“, „až tohle skončí“, „až vydělám peníze“, život se tane lepším a my šťastnými. Je to žití v „Až-Landu“ (čekání AŽ něco nastane nebo pomine).

Vše pomine

Filosofie buddhismu nám připomíná, že to, co se děje před námi, není konec příběhu, je to jen to, co můžeme vidět. I to pomine. Nemusíte se dokonce ani nějak snažit. Protože nic ze své podstaty není trvalé, ani ta nejhorší období, kdy člověk například ztratil milované, práci a prožívá bolest, ani to není navždy. Některé druhy bolestí nezmizí úplně, ale z pocitu, že vám zapíchli kudlu do žaludku, se stane už jen tupá rána. A s tou se pak už člověk učí žít.

To vede k tomu, že se nemusíme upínat zuby nehty k tomu, co chceme nebo nechceme, ale k tomu, jak žít v situaci, ve které se právě nacházíme.

1. Důvěra

Je to trochu jiný druh naděje, méně urputný. Spočívá v tom, že si dokážeme uvědomit, kdy nám bylo v minulosti takhle hrozně. Dokázali jsme tím nakonec projít? Bylo to období, které skončilo nebo se alespoň zmírnilo ve své intenzitě? Nadějí je, že i po druhé, po třetí… životní ráně to bude také tak, trápen se zmírní nebo zmizí úplně. Žádná hrůza netrvá věčně, byť člověk v tu chvíli takový pocit má. Důvěra v to, že se věci konstantně mění, je naděje.

2. Zdroje, které pomáhají zvládat stres

Za druhé, abychom mohli pracovat na změně – v našem osobním životě nebo ve světě -, musíme najít obyčejné věci, které nám pomohou udržet si energii a optimismus. Co je pro vás zdrojem stresu? A co naopak zdrojem toho, abyste stres zvládli? Procházky v přírodě, koníčky, knížka? Kdy jste takovou činnost, která vám dělá dobře, dělali naposledy?

3. Sdílení

Všichni jsme někdy ve stresu, všichni máme strach a někdy jsme sklíčení. A i když víme, co by nám mohlo pomoci se od těchto beznadějných pocitů vzdálit, často to neděláme, pokud nám neotevře oči setkání s ostatními ve stejné situaci. Naději lze nalézt ve sdílení těžkostí s ostatními lidmi.

Stále máme tendenci stoupat vzhůru, ale co je vlastně cílem? Existuje nejasná představa něčeho, co nás tam nahoře čeká a co bude vypadat jako třpytivý ráj, kde je všechno příjemné? Nic se nikdy nevyrovná naší představě o tom, jak by věci měly být. Každá skutečnost bude mít své nedostatky. Šťastnější si to uvědomují, jiní prostě šplhají tak dlouho, dokud žebřík nepovolí.

Jste v pořádku tak, jak jste

Dělejte to nejlepší co můžete, v daný moment. Zároveň mějte na paměti, že ne vždy se vám vaše snahy podaří naplnit. Pocity zoufalství a selhání jsou součástí lidské podstaty. Není s vámi nic špatně i když se cítíte nejhůř a máte pocit, že jste k ničemu. Jste v pořádku tak, jak jste.

Zdroj: Redakce, Tenpercent