Exkluzivní rozhovor s mladým talentem: Zpívala jsem po boku Václava Neckáře i Petra Kotvalda
Už v mládí mnoho z nás ví, co bychom chtěli dělat. Bohužel však ne každý má cestu za svým snem jednoduchou, a bez překážek. Své o tom ví i Kristýna, mladá a nadaná zpěvačka, která exkluzivně pro Čas pro ženy promluvila nejen o svých začátcích, ale také o tom, co obnáší cesta hudebníka.
Kdo Vás ke zpěvu vedl? Bavilo vás to odmalička?
Odmalička mě ke zpěvu vedla moje maminka, to byla jediná osoba, která mě v tom podporovala. Ona, a má babička, chodily na každý koncert, když jsem ještě chodila do sboru. Odmala jsem zpívala všude, kde to šlo. Hudba byla to, v čem jsem se zkrátka našla.
Máte nějaké hudební talenty v rodině?
Někteří příbuzní mají hudební nadání. Já to své zdědila nejspíše po dědečkovi, který byl v kapele, a hrál na bicí. Nebo možná po mamince, která hrála na kytaru.
Jak dlouho se zpěvu věnujete? A jaké byly Vaše začátky?
Věnuji se tomu odmalinka. Od šesti let jsem chodila do sboru, kde jsem se učila číst noty, trénovat hlasivky. Tam jsem byla asi 12 let. Začátky jsou občas těžké, někdo zpívat neumí, a tak se učí od nuly, jiní pak umí zpívat přivozeně, a pak mají začátky podstatně jednodušší. Nicméně moje začátky nijak náročné nebyly.
Věnujete se i něčemu jinému, kromě zpěvu? Například hraní na některé nástroje?
Asi čtyři roky jsem chodila do školního orchestru, kde jsem hrála na sopránovou a tenorovou flétnu. Pak jsem chvíli hrála na bicí, až jsem skončila u baskytary. Ta mě, spolu s ukulelem a akustickou kytarou, baví nejvíce.
Plánujete založit kapelu?
Pokusů o založení kapely bylo několik, ale nikdy jsme to nedotáhli do konce. Vždy nám totiž nějaký člen chyběl. Nikdy jsme se tak nesešli v plném počtu.
Jaké byly Vaše největší úspěchy?
Vždy jsem obdivovala pana Václava Neckáře. Na jeho pohádkách jsem vyrostla, a miluji je dodnes. Takže můj, osobní, největší úspěch bylo stát po jeho boku na pódiu. Asi dva roky předtím jsem na stejném místě zpívala i po boku Petra Kotvalda, což pro mě byla také velká pocta.
Máte nějaký hudební vzor?
Určitě Freddie Mercury, který mě chytl za srdce svým příběhem. Dále Billie Eilish, u níž se mi líbí, že zpívá o tom, co osobně prožívá. Z lidí, se kterými jsem byla v kontaktu, mě zaujal například Oscar Stembridge, což je velmi mladý hudebník, který ve svých písních zpívá o sociálních a globálních problémech.
Tvoříte i vlastní hudbu?
Do vlastních textů vkládám svoje momentální emoce, baví mě to. Ale na skládání hudby se necítím. Zkoušela jsem to, a určitě se v tom chci rozvíjet, ale pokračovat v tom na nějaké úrovni zatím nebudu.
Co byste vzkázala těm, kteří se zpěvem začínají?
Pokud máte začátky těžké, určitě to nevzdávejte. Děláte správnou věc, protože hudba má lidem přinášet hlavně radost.
zdroj: redakce – vlastní dotazování