Jak podle odborníků na řeč těla poznat, že vám někdo lže?

Pokud máte podezření, že vás partner podvádí, nebo pokud váš šéf není stoprocentně upřímný, ale vy to prostě nevíte jistě, může to způsobit obrovský stres a neštěstí. Studie ukázaly, že lidé špatně rozpoznávají lži, přestože si ceníme autenticity u všeho, od značek, které kupujeme, až po celebrity, které sledujeme na sociálních sítích, uvedl server Newsweek.

Odborníci na řeč těla však tvrdí, že existuje důvod, proč určité chování spouští vnitřní poplašný zvonek – a může vám pomoci určit, zda někdo nelže.

Existují fyzické příznaky toho, že někdo lže?

Rychlé vyhledání tohoto tématu na Googlu naznačí, že znakem neupřímnosti jsou gesta od škrábání na nose po šoupání nohama, ale podle Marka Bowdena, odborníka na řeč těla a zakladatele společnosti Truthplane, je to přílišné zjednodušení složitého problému.

„Neexistují žádné absolutní signály, že by vám někdo mohl lhát,“ řekl. „Je to pohádka, že byste byli schopni jen na základě jednoho signálu poznat, že někdo klame.“

Chase Hughes, generální ředitel společnosti Applied Behavior Research a odborník na výslechy a profilování chování, tvrdí, že většina akademických výzkumů fyzických příznaků klamání probíhá v laboratorních podmínkách – nemusí tedy nutně odrážet chování lidí v reálném světě. „Je to jako provádět studii o posttraumatické stresové poruše tím, že někomu řekneme, aby předstíral, že má posttraumatickou stresovou poruchu, a studujeme ho. Je velmi těžké replikovat lidské chování v laboratoři,“ řekl.

Náznaky řeči těla však stále mohou naznačovat, že někdo podvádí. Všímejte si tělesných příznaků stresu nebo potěšení kolem příběhu nebo náhlé změny v „normálním“ chování dané osoby.

Hughes řekl, že „uzavřené“ chování – jako jsou zkřížené ruce, prsty přimáčklé k sobě nebo jiné fyzické známky strachu – může naznačovat, že někdo lže.

„To, co hledáme, je nárůst stresu a strachu,“ dodal. „Zvýšená frekvence dýchání, zvýšená frekvence mrkání, dotýkání se obličeje – stres dělá s tělem hodně.“

Podle Hughese existují evoluční důvody, proč je některé chování s podvodem spojeno více než jiné. Ztuhnutí nebo hledání únikových cest souvisí s reakcí „bojuj nebo uteč“, zatímco chvění může symbolizovat neklid.

„Pohyb těla je způsob, jak se přizpůsobit prostředí a uzemnit se v místnosti,“ řekl Hughes. „Potřeba získat kontrolu se zvyšuje s tím, jak roste klamání.“

Základní chování

Hughes i Bowden používají jako indikátor klamání základní chování. Poté, co posoudí základní linii toho, jak se někdo běžně chová, mohou si všimnout odchylek v chování, které by mohly být podezřelé.

Podle nich záleží jen na kontextu. Navíc v dokonalém světě byste měli možnost poznat základní chování člověka předem. To sice není dobrá zpráva pro vyšetřovatele nebo behaviorální vědce, ale je to užitečné, pokud máte podezření, že vám někdo blízký lže, protože byste už měli vědět, co je pro něj normální.

Ačkoli žádné chování není ze své podstaty „podvodné“, shluk neobvyklých manýrů může být varovným znamením.

Stanovení základní linie je také důvodem, proč vyšetřovatelé začínají pokládáním neohrožujících otázek, aby pochopili, jak se někdo chová, když není pod tlakem.

Instinkty

Už jste někdy měli tušení, že vám někdo lže, ale nejste si jisti proč? Podle Bowdena je to vaše podvědomí, které se vás snaží ochránit.

„Věda naznačuje, že lidský instinkt má asi 50/50 šanci, že se trefí, ale přiklání se ke lži, protože je to bezpečnější,“ řekl.

Někdy je však bezpečnější věřit tomu, co vám někdo říká, ať už jde o emocionální ochranu, nebo o dodržování společenských norem.

Úspěšní podvodníci umí tuto část našeho mozku skvěle oslovit a přimět nás, abychom kvůli těmto normám ignorovali své instinkty. „Pozastavíte své obvyklé negativní úsudky o situaci,“ řekl Bowden. „Totéž platí pro predátory.“

Jak je to s testy na detektoru lži?

Odborníci se rozcházejí v názoru na to, zda detektory lži – známé spíše jako testy na detektoru lži – mohou skutečně určit, zda někdo lže.

Teoreticky detekují lži tím, že vyhodnocují krevní tlak, dýchání a vodivost kůže (potu) dotazované osoby a identifikují změny nebo výkyvy. Někteří vědci tvrdí, že tyto reakce jsou nepřesným způsobem měření, zda někdo lže, protože neexistují žádné prokázané fyziologické známky klamání.

Podle Americké psychologické asociace má testování na polygrafu také problém s placebem. Uvádí se v ní: „V případě, že se jedná o problém, který se týká psychodiagnostiky, je nutné, aby se psychoanalýza prováděla v souladu se zákonem: Jedním z důvodů, proč se testy na polygrafu mohou zdát přesné, je to, že subjekty, které věří, že test funguje a že mohou být odhaleny, se mohou přiznat nebo budou při výslechu velmi úzkostlivé. Pokud je tento názor správný, mohl by se detektor lži lépe nazývat detektorem strachu.“

Polygrafický přístroj sice může při výslechu sehrát určitou roli, ale je lepší pro získání informací od člověka než pro odhalení podvodu. Kontrolor na detektoru lži získává základní údaje o normálním chování a hledá odchylky od nich – dýchání, pot, krevní tlak, reakce na stres. Dobrý vyšetřovatel neřekne: ‚To je stoprocentní lež‘. Místo toho řekne: ‚To je obrovská červená vlajka a musíme se zeptat na další otázky‘.

Zdroj: Newsweek.com