Lucie (32): Čekám dítě s Downovým syndromem a přemýšlím o potratu, jsem špatná?
Když víte, že čekáte postižené miminko, dříve, než se narodí, tak rozhodování o tom, jestli jít na potrat nebo si dítě nechat, je složité. Toto rozhodování nás dokáže psychicky i fyzicky vyčerpat. I Lucka o tom ví své a prosí vás o váš názor.
Odjakživa jsem snila o rodině, chtěla jsem aspoň dvě děti, sama jsem byla jedináček a neměla jsem si s kým hrát. Sice je pravda, že rodiče na mě měli času dost, ale sourozenec je přeci jen sourozenec. Jako malá jsem za rodiči chodila, jestli mi pořídí brášku nebo sestřičku. Bylo to však marný, protože druhé dítě nechtěli, a proto jsem si musela vystačit sama a sem tam s nějakou kamarádkou.
Jak čas plynul a já dospívala, tak jsem se čím dál víc utvrzovala v tom, že děti chci více než kariéru. Až mi najednou bylo dvacet pět a partner s dítětem byli v nedohlednu. Možná to byla má chyba, že mi žádný vztah dlouho nevydržel, hnala jsem se jen za jedním cílem.
Když už mi táhlo na dvacet osm let, tak jsem potkala Mirka. Byl to nádherný, vysoký chlap s hnědýma očima a krásným úsměvem, hned jsem mu propadla. Mirkovi bylo tehdy třicet a dělal u jedné stavební firmy. Zanedlouho jsme si sháněli společný podnájem a byla veselka. Oba dva jsme byli tak moc šťastní a já už se těšila na miminko, ale snažili jsme se rok a pořád nic. Až pak se to najednou podařilo a my jsme byli štěstím bez sebe.
Ale zanedlouho přišlo rychlé vystřízlivění. Při vyšetření bylo zjištěno, že čekáme miminko s Downovým syndromem a my s manželem nevíme, co máme dělat. Starat se o dítě s takovým postižením není jen tak, navíc jsem četla, že se takto nemocné děti mnohdy nedožijí ani třiceti let, kvůli srdeční vadě bude muset navštěvovat speciální školu a podobné věci. Zřejmě nebudu moct chodit normálně do práce, náš život se obrátí vzhůru nohama…
Přemýšlím o potratu, ale nejsem si tím vůbec jistá, ani manžel neví, jak se k celé situaci má postavit.
Dítě jsme si s manželem hodně přáli, ale nejsem si jistá, jestli jsme dost silní na to, abychom se starali o dítě s takovým postižením. Co byste na našem místě dělali vy?
Zdroj: Redakce – příběh čtenářky