Nevěra nám zachránila vztah!

Když začínáme nový vztah, každá z nás touží hlavně po tom, aby budoucí manžel nebo přítel miloval jen nás! Nevěru nechce prožít ani jedna z nás!

Dnes je Eva velice přitažlivá žena, která je na první pohled sebevědomá a ví, co chce. Poslední roky tomu tak ale nebylo, vypráví. „Naše začátky byly jako každé jiné. Časté schůzky, romantické večeře, kino, dny s přáteli. Často jsme si oba říkali, jak jsme bez sebe mohli žít. V té době jsem si nedokázala představit se na něj zlobit. Vše bylo naprosto dokonalé.“

Přišlo manželství a děti

,,Byli jsme opití láskou, pořád jsme se jen smáli, já byla v té době dobře finančně zajištěná a Marek taky,“ vypráví Eva a záhadně se při tom usmívá. ,,Život jsme si opravdu užívali, nešetřili penězi, jezdili na dovolené a výlety. Jednoho rána mě místo budíku probrala silná nevolnost, a tak se každodenní cesta do koupelny proměnila v běh na toaletu. První, co mi problesklo hlavou, bylo, že bych mohla být v jiném stavu, což o pár hodin později na toaletě v práci potvrdil těhotenský test.„

,,Bylo to asi moc rychlé, chtěli jsme cestovat a užívat si život, ale já ani chvíli neváhala,“ vypráví Eva a zasněně kouká na svoji dceru, která s námi sedí u kávy. ,,Věděla jsem, že nikdy nebudu schopná vzdát se miminka a tak jsem se rozhodla, že ať už bude Markova reakce jakákoli, miminko si nechám, i kdybych na něj měla být sama. Marek ale nezklamal, když jsem se mu přiznala, že čekáme miminko, vyběhl z bytu takovou rychlostí, že jsem si prvně myslela, že vzal nohy na ramena a utekl. Vrátil se za necelou hodinku, s krásnou kyticí, kterou nemohl dostat přes futra, a s prstenem.“

Stereotyp

Skoro každé manželství směřuje do fáze beznaděje, kdy asi každý z páru přemýšlí, co dělat, aby to nebyla taková nuda. Každý den to stejné, práce, péče o děti, křik po nocích, méně sexu. Některé páry se s tím vyrovnají, jiné to nikdy nezažijí. ,,Cítila jsem se strašně sama,“ vypráví Eva. ,,Marek chodil z práce unavený a s malou mi moc nepomáhal. Každý pokus o sblížení končil křikem malé a odchodem do dětského pokoje. Protože jsem v té době Elišku ještě kojila, většinou jsem na posteli vedle dětské kolébky únavou usnula a přišla doba, kdy už mě Marek nepřišel vzbudit. Časem jsem mu to začala vyčítat. Dostavila se závist.„

On mohl všechno a já nic

„Když byla malá už starší, měla tehdy, myslím, 2 roky, když to začalo. Stejně jsem s ní trávila většinu volného času. Babičky byly daleko a já nemohla sama ani na toaletu. Začínala jsem závidět, že Marek přijde domů z práce, vyhodí nohy na stůl a když začne koukat na fotbal, byla to pro mě automatika, zabavit malou tak, aby ho nerušila. Když chtěl jít na pivo s přáteli, přestal se ptát a rovnou oznamoval. Přicházelo období, kdy mě ignoroval a začal zase žít, ale tentokrát beze mě. Mnohdy se snažil přemlouvat, vymýšlel alternativy, jak to udělat, abychom mohli ven, ale já neposlouchala. Přišlo mi absurdní jít se bavit, když máme malé dítě a každý jeho pokus jsem předem sabotovala.“

Pláč, hádky a výčitky

Nevím ve svém okolí o žádném páru, který by neprožil krizi, hádky, nebo i nevěru. Eva mi velice zarmouceně vypráví, jak vinila manžela z toho, že nemá volný čas a že je ošklivá. ,,S těhotenstvím přišla nějaká ta kila navíc, už jsem neměla čas zajít si ke kadeřnici, kosmetičce nebo na masáž, místo očních stínů, jsem měla denně balvany pod očima, rozpuštěné vlasy zase zastoupil praktický culík a šatičky jsem vyměnila za teplákovky, kterých mi nebylo líto, když jsem je ušpinila. Denně jsme se s Markem hádali. Vyčítala jsem mu, že mě vyměnil za kamarády, že už mu nejsem dost dobrá a moje sebevědomí klesalo každým dnem níž a níž. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem sama začínala věřit, že už pro něj asi nejsem dost dobrá. Večery už jsem netrávila čekáním a nadějí, že do dětského pokojíku zase dorazí ten šibal a bude semnou čekat, až malá zabere, ale brečela jsem do polštáře a vzpomínala, jak to bylo dříve super.“

Nevěra a rozchod

Nevěra je velké zklamání, když žena prožije něco takového, je to pro ni psychicky velice náročné, je to zrada, se kterou se musí vnitřně vyrovnat. ,,Bylo to pro mě hrozně těžké,“ přiznává Eva. ,,Marek se mi na rovinu přiznal, že to po jedné naší hádce nevydržel a po večeru v hospodě strávil noc s jednou svojí svobodnou kamarádkou. Sesypal se mi celý svět jako domeček z karet, ale v hloubi duše se mi tak trošku ulevilo. Bylo toho už hrozně moc a každá další hádka náš vztah trhala víc a víc. Poslední týdny jsem si už nedokázala představit mít po tom všem s Markem i sex. Nepoznávala jsem sebe ani jeho a jen si přála, abychom zase byli alespoň kamarádi. Každý den jsem přemýšlela, jak to ukončit a rozejít se a myslím, že kdyby to nepřišlo, začala bych ho hrozně nenávidět. Zlomená a na dně jsem naskládala pár věcí do tašky a odešla i s dcerou k rodičům.“

Nový začátek

,,Po odchodu k rodičům jsem byla daleko od Marka, kvůli dceři jsme zůstali v kontaktu, ale po určitou dobu jen přes kameru na telefonu, nechtěla jsem ho vidět. Bylo to komické,“ přiznává Eva. ,,Máma na mě ve dveřích koukla a říká, no děvenko, ty ale vypadáš. Uvědomila jsem si, jak moc jsem toho zanedbala. Až u rodičů jsem pochopila, že dítě je sice na prvním místě, ale najít si čas i na sebe prostě jde. Po dvou letech jsem konečně zašla ke kadeřníkovi, na kosmetiku, vyházela staré hadry a začala o sebe zase pečovat. Protože pokud chci lásku dávat, musím nejdříve milovat samu sebe.“

Pro většinu mužů je velice důležité cítit, že jejich manželka není jen matka, ale že to je pořád přítelkyně a hlavně milenka. Neměly bychom se ztrácet a věnovat se jen vaření, žehlení a praní. Hodně žen si v manželství myslí, že čím lepší budou hospodyňky, tím šťastnější manžel bude, je to ale právě naopak! Ne že by muži netoužili po dobré večeři, ale nechtějí kvůli ní v ložnici místo milenky potkávat kuchařku v ušpiněné košili.

Opět zamilovaná

,,Po dvou měsících jsme se měli s Markem sejít. Už tehdy jsem věděla, že bude zase vše v pořádku,“ vzpomíná Eva. ,,Dlouho jsme si psali, posílali směšné fotografie, volali si po nocích a tak nějak jsem tušila, že se spolu ještě pořád dokážeme smát a dělat jeden druhého šťastným. Když přijel, trávil neskutečně dlouhou dobu s dcerkou, nemohl se jí nabažit a pořád opakoval, že život bez ní neměl žádný smysl a při tom pořád pokukoval i po mě. Nakonec přišel s tím, že bychom si měli promluvit. Pošeptal mi tehdy do ucha větu, která mi na chvíli sebrala dech. Tehdy potichu řekl, že se znovu zamiloval a že by s tou ženou mohl být možná šťastný.“ Eva se při tom směje a hodně do detailů popisuje, jak ji poléval pot, protože si myslela, že se jedná o jinou ženu. ,,Jednalo se o mě, samozřejmě,“ vzpomíná. ,,Nechali jsme za námi všechno zlé a začali znovu. Prodali jsme starý byt, odstěhovali se blíže k rodičům, abychom mohli využívat babičky a měli čas i pro sebe. Snad mě ženy nebudou za toto tvrzení nenávidět, ale nevěra nás probrala opět k životu. Já jsem si uvědomila, že za každou svou chybou jsem viděla Marka a že se musím mít ráda, neztrácet sebevědomí a Marek zase poznal, že já a Eliška jsme mnohem důležitější, než cokoli jiného na tomto světě.„

Zdroje: redakce, příběh přítelkyně