Žena zhubla 150 kg a běžela zcela nahá kuriozní závod. Nyní popisuje své pocity
Žena jménem Naomi Teeter se pro web womansday.com podělila o svou zkušenost se závodem na 5 km, kde byli všichni účastníci zcela nazí. Jaké to pro ní bylo?
Když jsem stála nahá na stupních vítězů a přebírala medaili za první místo, došlo mi to: Takto se nám většinou zdají noční můry. Stovky nahých lidí tleskaly a fotoaparát pořizoval snímky, jak tam rozpačitě stojím v šoku v horkém letním dni na nudistickém ranči. Jak jsem se sem dostala?
Tenhle příběh se připravoval sedm let. Kdybychom se vrátili do osudného dne v červnu 2009, viděli byste mě, jak poprvé v životě vstupuji do posilovny. Introvertní a plná nenávisti k sobě samé a studu jsem byla vyděšená. Ale po více než 400 trénincích v posilovně a úpravě jídelníčku jsem za 11 měsíců zhubla 150 kilo.
Naučila jsem se vnímat běh (a fitness obecně) jako způsob, jak se cítit lépe, ne jak lépe vypadat. A pak, na oslavu sedmi let udržování váhy a učení se mít ráda své tělo, jsem udělala něco trochu šíleného: Přihlásila jsem se na pětikilometrový běh, kde se mělo běžet bez oblečení. Běh na 5 km, kde jsem byla zcela nahá byl mým vrcholným tělesně pozitivním činem.
Při tomto závodu jsem se musela učit spoustu nových věcí, například to, že když běžíte nazí, všechno se hýbe. A části těla vydávajízvuky. Přijetí těchto skutečností předem mi pomohlo běžet v den závodu s mnohem menšími obavami. A tak jsme se s manželem, bojujíce proti všem nutkáním zhubnout a zpevnit problémové partie, vydali na závod, který se konal v rodinném nudistickém středisku Kaniksu v Loon Lake v USA. Když jsme se rozpačitě vmísili mezi ostatní nahé běžce, přestali jsme nakonec všude vidět nahá těla a začali jsme vidět lidi.
Protože jsme tam s manželem byli jen kvůli zážitkům, celý běh jsme se šetřili. Jak jsem očekávala, zažila jsem hlasité pleskání svého zadku, který mi při každém kroku pleskal o nohy, moje prsa a kůže na břiše poskakovaly, pot v podpaží neměl kam odtéct, jen dolů, a oděrky mezi nohama se s každým kilometrem zhoršovaly.
Když jsme překročili cílovou čáru, příval bezpodmínečné lásky a přijetí od diváků byl ohromující. Pod slunečními brýlemi mi tekly slzy. Je úžasné, o kolik více se cítíte s lidmi propojeni, když se za nic neschovávají – včetně oblečení. Když lidi postavíte do neuvěřitelně zranitelných situací, uvidíte jejich lidskost. Poprvé v životě jsem měla opravdový pocit, že moje tělo je dobrá věc.
Nakonec jsem se dozvěděla, že jsem závod vyhrála. A tak když jsem stála nahá na stupních vítězů a přebírala medaili za první místo, došlo mi to: Většinou se nám takto zdají naše noční můry. Konečně jsem byla sama sebou, sebevědomá a svobodná, obklopená podporujícími, přijímajícími a krásnými lidmi. A jestli tohle není pozitivní postoj k tělu, tak už nevím, co to je.
Zdroj: womansday.com