Mám se vrátit k člověku, který mi ublížil?

Rozešli jste se, ale máte ho pořád rádi, zůstal vám v srdci. Nevíte, co teď dělat, jestli pokračovat v bolestném procesu vzdalování se (když je to člověk, který Vás poškodil), nebo se k němu pomalu zase přiblížit.

Hlavní otázka, která se v takových případech nad vámi vznáší, je: PROČ?: Proč mi druhý ublížil, když jsme se měli rádi? Nebo: Proč, když jsme se rozešli a já už si skoro zvykl, už skoro překonal tu bolest, tak se zase ten protějšek objeví a znovu mi zamotá hlavu?

Když například muž odejde od ženy, která ho milovala:

Odejde po dlouhodobém vztahu s odůvodněním, že ho omrzela. To se může stát, vztah ovládl stereotyp, muž přestal vidět, co pro něj žena dělá, a tudíž co pro něj znamená. Přestal si vážit toho, že ho má docela obyčejně ráda, že mu nejen posluhuje, ale i věnuje svůj čas, aby ho podpořila, aby mu pomohla zpátky na nohy, když sám v sebe nevěří. Je mu nejen partnerkou, ale i psycholožkou, vrbou, pomocnicí. Jenže on si toho přestane vážit, protože to zažívá denně.

Co zažíváte neustále, to vám časem přijde už samozřejmé, normální, běžné, všední. A proto ho s chladnou hlavou podvedete nebo od něj lehkovážně odejdete. Za někým, kdo je jiný.

Muž zjistil, že udělal chybu:

Láká ho změna. Dokonce střídá partnery každý večer. Konečně si užívá, jak tomu říká. Ale má to jednu chybu, na kterou přijde dříve či později: Že ho žádná z těch překotných známostí nemá docela obyčejně ráda, jako ho měla ráda ta žena (v příkladu). Pozná to v okamžiku, kdy padne na ústa a žádná z těch známostí na jednu noc mu nezvedne telefon, nezavolá zpět. Možná mají dnes v posteli někoho jiného, možná je lákaly jen jeho přednosti, jeho peněženka, štědrost, snaha se ukázat, pohladit svoje ego, ale jeho problémy je nezajímají. A najednou mu nikdo nepomůže zpátky na nohy. Jako mu vždy pomohla ta žena, kterou opustil.

Stačí pohrdnout dlouhodobým partnerem a život vám ukáže, jestli jeho klady byly opravdu tak samozřejmé, v tu chvíli procítíte, jak moc vám chybí ta žena, která vás jenom docela obyčejně měla ráda. Den co den. Bez ohledu na okolnosti. V tu chvíli pochopíte, jak prázdný život bez ní máte.

Nevíte, jestli čekat, nebo pustit ten vztah z hlavy?

Vina člověka může doběhnout. Uvědomí si, že odcházet neměl, že rozchodem ztratil. A v tu chvíli to nemůže tak nechat. Musí ten protějšek vidět, obnovit kontakt, neztratit ho, možná se mu hned dokáže omluvit, ale možná ještě ne, kvůli svému egu. Nicméně obvykle mezi řádkami vyjádří, že to pokazil a teď už to ví.

A přesně to je případ, kdy má smysl vrátit se do vztahu. I když, vrátit není přesné. Vy totiž nepustíte zpátky “stejného člověka”, nenavazujete “stejný vztah”. Z psychologického pohledu začínáte úplně jiný, úplně nový vztah s úplně jiným, úplně novým člověkem, kterého jednoduše vytrestal život. A on už díky tomu ví, co nikdy nepodcenit.

Zdroj: firstclass