7 skvělých tipů pro vybudování silného vztahu mezi rodiči a dítětem

Aby byly děti na své cestě životem emočně stabilní a kompetentní, je zapotřebí pozitivní rodičovský přístup. Následujících 7 bodů vám ukáže, co je důležité pro dobrý vztah mezi rodičem a dítětem, a že je důležité i to, jak se cítíte.

Když jsou v pořádku rodiče, je v pořádku i dítě
Na prvním místě je intenzivní a láskyplný vztah s rodiči. To však neznamená, že rodiče musí být k dispozici nepřetržitě. I když to batolata vyžadují, je důležité vytvořit si prostor pro své vlastní potřeby, abyste mohli být pozitivní a méně stresovaní vůči svému dítěti. Jóga, jízda na kole nebo jogging pomáhají udržovat vnitřní rovnováhu, uvádí magazín Familie.

Tímto způsobem jste vyrovnanější a můžete si více užít čas strávený s dítětem nebo dětmi. To jim dodává potřebnou pozitivní blízkost. Pokud je potřeba blízkosti dostatečně uspokojena, vzniká stabilní citové pouto. Funguje jako pružné lano, kterého se děti v prvních letech drží. Čím bezpečněji se budou cítit, tím jistěji se odváží udělat první, druhý a mnoho dalších kroků do světa.

Buďte empatičtí místo toho, abyste nadávali
Intenzivní a vědomé trávení času s potomky je nezbytné. Je to proto, že je potřeba mnoho příležitostí vcítit se do myšlenek a pocitů vašich dětí a doprovázet je v jejich prožívání.

Tím, že se vcítíte do potřeb svých dětí, jim zároveň ukazujete, jak se mají chovat, aby pochopily ostatní. Toho jsou děti schopny, až když se začnou vnímat jako samostatné bytosti, tedy přibližně ve třech letech. Jakmile však dosáhnou tohoto bodu, chtějí se také samy rozhodnout. Pokud se pak cítí odstrčené nebo nějak bezmocné, může to vyvolat prudké bouře vzdoru. Děti takovými útoky trpí nejvíce, a proto nemá smysl jim za to nadávat. Je lepší takové události vyjádřit slovy a formulovat, co se dělo po citové stránce – a malého vzteklouna chápavě obejmout.

Oznamujte své žádosti jasně a dusledně
U starších dětí může potřeba samostatnosti vést také k určitým vztahovým problémům. Mnoho rodičů to zná, dítě přijde domů, hodí bundu a tašku do kouta a běží do svého pokoje. Žádost o řádné uklizení věcí je ignorována. Následek? Jsme hluční a rozčilení. Ale u dětí se někdy stává, že si nás prostě nevšimnou. Místo toho se často rychle ponoří do svého světa, hrají si, kreslí nebo dělají jiné věci.

V takových chvílích máme my, rodiče, tendenci křičet jako na lesy. „Vždycky toho pro tebe tolik udělám, tak proč mi neuděláš laskavost!“ Takové projevy však často zůstávají neúčinné. Místo toho, abyste pokračovali v monologu, měli byste jít přímo k synovi nebo dceři, vyhledat oční kontakt a poté, co získáte pozornost dítěte, mu dát jasné pokyny.

Poskytněte vedení a ukažte hranice
Mnoho rodičů si klade otázku: „Proč je naše dítě tak nešťastné a zlobí, přestože mu dovolujeme téměř vše?“. Pravděpodobně právě z tohoto důvodu. Protože děti, kterým chybí hranice, se cítí nejistě. Budou rodiče zlobit, dokud nakonec rodiče neseberou sílu nejen k tomu, aby pravidla a hranice vyhlásili, ale také je prosadili.

Děti si bohužel okamžitě všimnou, když rodiče nevědí, jak se v určité situaci zachovat – a zrcadlí svou verzi tohoto pocitu. Pokud jsou pak ve třídě nafoukaní a křičí kolem sebe nebo se začnou předvádět před rodiči, nesvědčí to o ničem jiném než o tom, že touží po přehlednosti a pravidlech. Čím dříve to rodiče pochopí, tím dříve se vrátí klid.

Dejte prostor pro sebevědomý rozvoj
Aby se děti mohly rozvíjet, potřebují nejen jasné hranice a pravidla, ale také volný prostor. Tanja Pützová, profesorka dětské pedagogiky na Univerzitě aplikovaných věd v Kielu, dokonce považuje poskytnutí svobody za zásadní aspekt rozvoje osobnosti: „Ať už doma, ve školce nebo ve škole – děti potřebují možnost volby, a tím i možnost podílet se na utváření své vzdělávací cesty. Měly by si uvědomit, že svou volbou mohou něco změnit. To posiluje jejich sebevědomí a sebedůvěru.“ Bonus navíc: děti, které mají svobodu a využívají ji, obvykle také více spolupracující a jsou více sociálně smýšlející.

Důvěra rodičů ve schopnosti dítěte je inspiruje a iniciuje další vývojové kroky. Pokud dětem chybí sebedůvěra, téměř nevyhnutelně nevyužijí svůj potenciál. Často se stává, že si nevěří, že udělají určitou věc, protože jim rodič někdy řekl: „To ještě neumíš!“. Dobře míněná ochrana se tak mění ve strach a odrazování. Mimochodem, padat se musí – je to jediný způsob, jak se naučit vstávat.

Výuka správného způsobu zvládání negativních emocí
Negativní emoce jsou součástí života. Děti se však nejprve musí naučit tyto pocity klasifikovat a správně s nimi zacházet. Ve školce nebo ve škole, ale i doma jsou však hněv a agrese často potlačovány a klasifikovány jako špatné.

Rozzlobené dítě by samozřejmě mělo vědět, že není v pořádku vybíjet si zlost na někom jiném nebo dokonce fyzicky zasáhnout. Obvykle však následuje trest, aniž by bylo dítě pozorně vyslechnuto. Protože při takových emocích je obzvláště důležité, abychom jako dospělí zjistili, s jakými problémy se dítě právě potýká. Měli bychom tak svému synovi nebo dceři ukázat: „Být naštvaný nebo vystrašený je v pořádku.“ Důležité je děti naučit, jak se se svými emocemi vypořádat. K tomu se dítě musí naučit rozpoznat i nepříjemné pocity a vyjádřit je slovy. Děsivé emoce tak ztrácejí svou sílu a dítě se je může naučit ovládat.

Buďte silní rodiče s chybami
V neposlední řadě děti potřebují vzory – a někdy mohou být i nejisté. Pokud maminka nebo tatínek přiznají, že udělali chybu nebo jsou v rozpacích, může to být známkou síly a otevřenosti. To dětem ukáže, že život není vždy snadný, ale že i to k němu patří. Děti si tak osvojí přesně tu sílu, kterou potřebují, aby neztratily orientaci v našem stále složitějším světě.

Zdroj: Familie.de