Jak znovu najít odvahu a radost po ztrátě někoho blízkého?

Opravdu může člověk po strašlivé ztrátě zažít znovu radost a štěstí? Odpověď je jednoznačná: ano. Další otázkou je jak? Jak nejen pokračovat dál, ale skutečně znovu žít s radostí a smyslem? Dokud je tu naděje, těžké věci se stávají snesitelnými. Jaké jsou tedy tři věci, které musíme „dělat“?

Musíme věřit, že „se mnou není nic v nepořádku“

Většina truchlících, které známe, věří, že důvodem, proč uvízli v jámě smutku, je, že „s nimi něco je“. Samozřejmě, že s každým z nás je něco v nepořádku. Ale pokud jsme v hlubokém zármutku a myslíme si, že kdybychom byli jen silnější, houževnatější, chytřejší nebo věrnější, pak bychom se ve skutečnosti mohli zaseknout na dlouhou dobu. Skutečnost je taková: Když prožíváme ztrátu, potřebujeme truchlit. Hluboký zármutek, pocity bezmoci a beznaděje jsou normální a zdravé.

Když si dáme svolení prožívat všechny tyto hluboké pocity smutku, jsme vlastně na zdravější cestě k opětovnému nalezení radosti ze života. Truchlící nepotřebují být napravováni – potřebují truchlit.

Nesmíme truchlit stále sami

Většina truchlících, které známe, se svěřuje, že se často cítí osaměle. Prožívají strašlivou ztrátu a nedokážou si ani představit, že by se ještě někdy cítili dobře. Jejich život se „zastavil“ tak, jak ho znali. Ale všichni ostatní kolem nich žijí normálně. „Život jde dál pro všechny, ale ne pro mě.“ Toto vědomí často přispívá k tomu, že truchlící uvěří mýtu, že prostě musí truchlit sami a pořád.

Je zřejmé, že všichni potřebujeme svůj prostor, když truchlíme. Jsou chvíle, kdy chceme být sami. I to je zdravé. Ale být úplně sám a truchlit všude sám, to může být špatné. Pravda je taková, že někdy potřebujeme, aby s námi někdo „zalezl do jámy“ a byl s námi, aby nás přijal takového, jací jsme.

Potřebujeme obejmout, a ne jen být objímáni

Hluboký zármutek, když ztratíme někoho, koho milujeme, je zdravý a očekávaný. Všichni se na chvíli soustředí na naši ztrátu. To neznamená, že jsme sobečtí – znamená to, že truchlíme. Neexistují pro to žádné absolutní časové rámce. Potřebujeme objetí, ať už fyzické, nebo emocionální, nebo obojí.

Zdroj: SparkofLife