Už jste slyšeli o mořské zelenině? Co to je a proč ji jíst? Známe odpověď

Mořské řasy by se měly přejmenovat na „mořskou zeleninu“ a jíst se s každým jídlem, tvrdí poradce OSN, podle něhož by se měly stát klíčovou součástí našeho jídelníčku, píše The Telegraph.

Podle autora Vincenta Doumeizela by se na jídelníčku v domácnostech i restauracích měly objevit palačinky z mořských řas, tatarák z mořských řas a dokonce i čokoládová pěna z mořských řas. Doporučuje mořské řasy sušit a posypávat jimi jídla: „Začněte takhle a zvykněte si na tu chuť. Nepotřebujete mnoho mořských řas, abyste získali všechny zdraví prospěšné látky.“ Doumeizel napsal knihu The Seaweed Revolution (Revoluce s mořskými řasami), která vychází z jeho práce hlavního poradce pro Globální dohodu OSN o oceánech.

Mořské řasy – superpotravina

Doumeizel odsuzuje naše „negativní vnímání“ mořských řas jako nepříjemnosti, která kazí krásu pláží: „Mořské řasy zjevně nejsou plevel. Není to něco nežádoucího, co roste na vaší zahradě. Neměli bychom ji nazývat ‚plevelem‘. Mělo by se jí říkat ‚mořská zelenina‘, což je přesný překlad slova v japonštině a korejštině, kde s tím mají obrovské zkušenosti a vědí, jak je to dobré pro planetu i tělo. ‚Mořská zelenina‘ dává na vědomí, jak chutná může být.“ Mořské řasy jsou dobré pro imunitní systém a jsou plné zinku, vitamínů a bílkovin, uvedl Doumeizel. Sušené vydrží několik měsíců a přitom neztrácejí žádné živiny. Zatímco v Japonsku a Koreji jsou mořské řasy součástí zdravé stravy, lidé na Západě se je zdráhají jíst.

Historie

A přitom mořské řasy kdysi tvořily významnou součást jídelníčku evropských pobřežních zemí, ale upadly v nemilost. „Po tisíce generací jsme měli hodně mořských řas. Proto nám tak vyrostly mozky, protože tyto mastné kyseliny byly obsaženy v mořských řasách a rybím tuku,“ říká Doumeizel. „Možná se to líbilo některým starým mužským archeologům z 19. století, kteří si mysleli, že jsme sapiens, protože jsme byli velmi odvážní muži lovící savce, zatímco ženy byly v jeskyni, ale pravda je taková, že jsme byli dobří ve sběru mořských řas (s celou rodinou). To je naše historie. Když jsme se pak naučili efektivně pěstovat na souši, ztratili jsme důvěrné spojení s oceánem.“

A dodává: „Maorové jedli hodně mořských řas. Vikingové jedli hodně mořských řas a brali si je na lodě. Proto byli schopni cestovat tak daleko. Indiáni jedli hodně mořských řas. Jediné místo na světě, kde jsme si uchovali tak úzkou vazbu mezi jídlem a mořskými řasami, je jediné místo na světě, které nebylo v 19. století kolonizováno Evropany, a to je severní Asie.“

Potravina budoucnosti

Existuje 12 000 druhů mořských řas a všechny jsou netoxické. Doumeizel doporučuje pěstování mořských řas pro masovou spotřebu. Podle něj by to pomohlo vyřešit světovou potravinovou krizi. Pokud by se řasy používaly jako krmivo pro zvířata, mělo by to také zásadní dopad na životní prostředí. „Na naší planetě hladoví miliarda lidí. Dochází nám řešení. Svět však není odsouzen k zániku. Mořské řasy jsou volným zdrojem. Nepotřebují půdu, nepotřebují pesticidy a – hádejte co? Nepotřebují zalévat.“

Zdroj: The Telegraph