Znáte největší mýty o mozku dospívajícího člověka?
Náš mozek se během dospívání velmi mění. Nový výzkum ukazuje, jak můžeme tuto proměnu využít a pomoci dospívajícím využít jejich potenciál.
Psycholožka si dodnes pamatuje, jak osmnáctiletému mladíkovi vysvětlovala, jak funguje mozek dospívajících. Rodiče a učitelé dospívajících možná poznají ten pocit, když mají co do činění s vysoce vznětlivou myslí. Období dospívání se může jevit jako šokující proměna – obrácení mysli a duše naruby, které člověka učiní k nepoznání od dítěte, jímž kdysi byl. Jsou tu těžko zvladatelné výkyvy nálad, krize identity a touha po společenském uznání, nově objevená chuť riskovat a zažívat dobrodružství a zdánlivě naprostá neschopnost přemýšlet o budoucích důsledcích svých činů.
Mozek v období dospívání
Uprostřed tohoto zmatku jsou dospívající důsledně hodnoceni z hlediska svého studijního potenciálu – s důsledky, které mohou trvat celý život. V 18 letech není osud nikoho zpečetěn – ale bezchybné školní výsledky jistě usnadní získání místa na prestižní univerzitě, což zase rozšíří možnosti uplatnění. Emocionální kolotoč těchto let však může dospívajícím velmi ztížit dosažení jejich intelektuálního potenciálu.
Teprve v posledních zhruba dvou desetiletích se vědcům podařilo zmapovat nervové změny v tomto klíčovém období vývoje a rozluštit tajemství mozku dospívajících.
Tyto vzrušující nové poznatky pomáhají nejen vysvětlit, proč se dospívající cítí a chovají tak, jak se chovají. Ukazují také, že některé z vlastností, které dospělí obvykle považují u dospívajících za obtížné nebo matoucí, mohou být obráceny v silnou stránku a využity k získání dovedností a poznatků v době, kdy je mozek ještě tvárný.
Nejdůležitější období
Koneckonců dospívání je také obdobím různých kognitivních skoků. Dospívající navazují na základy, které se naučili jako malé děti, a rozvíjejí sofistikované a zralé způsoby myšlení, včetně abstraktnějšího uvažování a jemnější ,,teorie mysli“.
Klinický psycholog prohlásil, že před padesáti lety by se ve školách nepovažovalo za nutné, aby žáci věděli o pubertě. A prý si myslí, že za 20 nebo 30 let se budeme všichni ptát, proč jsme studentům nepomáhali pochopit, co se děje v jejich mozku. Může to mít podle něj skutečný význam.
Porozumění myšlení dospívajících
Není divu, že si mnoho dospívajících v historii stěžovalo na pocit nepochopení. Naše tradiční vysvětlení chování dospívajících jsou frustrující. Jejich riskantní chování, vzpurnost, impulzivitu a celkovou podrážděnost lze tak snadno svést na věci jako neznalost a nezralost nebo na ,,rozbouřené“ hormony a zvýšený sexuální apetit.
Jejich stížnosti na citové trápení často vyvolávají jen posměch. Jak říká neuroložka, prý není společensky přijatelné zesměšňovat a démonizovat jiné části společnosti… Ale je kupodivu přijatelné zesměšňovat a démonizovat teenagery.
