Bratr (42) se se mnou rozhádal kvůli majetku. Stačila jedna věta u notáře

Jedna věta pronesená při dědickém řízení stačila k tomu, aby se dva sourozenci přestali bavit. Majetek po rodičích měl být formalitou, místo toho otevřel staré křivdy. Podobné příběhy dnes řeší notáři i soudy častěji, než si připouštíme.

Když čtyřicetiletá Jana usedla s bratrem v kanceláři notáře, čekala rychlé vyřízení. Rodiče po sobě zanechali byt a úspory. Bratr ale během jednání prohlásil, že se o rodiče staral víc a zaslouží si větší podíl. Jana to slyšela poprvé. A právě tato věta spustila konflikt, který trvá už druhý rok.

Dědické řízení v Česku vede notář jako soudní komisař. Postupuje podle občanského zákoníku a zjišťuje majetek i okruh dědiců. Pokud existuje závěť, řídí se jí. Pokud ne, nastupuje zákonná posloupnost dědiců, kdy v první třídě dědí děti a manžel či manželka rovným dílem.

Proč majetek rozděluje rodiny

Psychologové dlouhodobě upozorňují, že spory o dědictví nejsou jen o penězích. Otevírají staré sourozenecké rivality a pocit nespravedlnosti. Majetek se stává symbolem uznání a lásky rodičů. Pokud jeden ze sourozenců získá víc, druhý to často vnímá jako důkaz, že byl méně důležitý.

Notářská komora ČR uvádí, že většina dědických řízení proběhne bez zásadních konfliktů. Problém nastává ve chvíli, kdy se dědici nedokážou dohodnout na vypořádání. Pak může věc skončit u soudu a řízení se protáhne o měsíce až roky.

Jedna věta, která změnila všechno

V Janině případě neexistovala závěť. Bratr proto argumentoval takzvaným započtením péče. Občanský zákoník skutečně umožňuje zohlednit, pokud některý z dědiců významně přispíval k péči o zůstavitele. Musí to ale prokázat a ostatní dědici s tím musí souhlasit, případně o tom rozhodne soud.

Právníci upozorňují, že péče o rodiče sama o sobě automaticky neznamená vyšší dědický podíl. Pokud rodiče chtěli někoho zvýhodnit, měli to výslovně uvést v závěti nebo darovací smlouvě. Bez písemného projevu vůle je prostor pro interpretaci a tím i pro spor.

Český statistický úřad dlouhodobě eviduje desítky tisíc projednaných dědictví ročně. I kdyby se jen malé procento změnilo ve spor, jde o tisíce rodin. Odborníci na rodinné právo proto doporučují řešit majetkové otázky včas a otevřeně.

Co říká právo a na co si dát pozor

Klíčové pojmy, které lidé často podceňují, jsou závěť, nepominutelný dědic a vydědění. Nepominutelným dědicem je potomek, který má právo na povinný díl, i když ho zůstavitel v závěti opomene. Vydědit lze potomka jen z důvodů přesně vyjmenovaných v zákoně.

Chybu lidé dělají i v tom, že spoléhají na ústní dohody. Ty však v dědickém řízení neobstojí. Notář vychází z listin a zákona. Emoce, které u jednání zazní, právní váhu nemají, přesto mohou vztahy poškodit nenávratně.

Má smysl bojovat až do konce?

Jana s bratrem dnes komunikují jen přes advokáty. Hodnota sporného podílu přitom podle ní neodpovídá ceně, kterou zaplatili ztrátou vztahu. Podobnou zkušenost potvrzují i mediátoři, kteří se specializují na rodinné spory. Upozorňují, že dohoda dosažená smírem bývá rychlejší i levnější než soudní bitva.

Mediace je dobrovolný proces, při němž nestranný prostředník pomáhá stranám hledat řešení. Nejde o terapii, ale o strukturované vyjednávání. Pokud se sourozenci dokážou shodnout, notář jejich dohodu zapracuje do usnesení o dědictví.

Praktické doporučení je jednoduché. Pokud vlastníte majetek a máte více dětí, mluvte o svých představách otevřeně a včas je sepište. Závěť lze kdykoli změnit a její sepsání u notáře minimalizuje riziko chyb. Jedna jasně formulovaná věta v závěti může předejít jiné větě, která by u notáře rozdělila rodinu.

Zdroje: nkcr.cz, czso.cz, justice.cz