Chodíte rychleji než všichni kolem vás? Psychologové říkají, že to může prozradit víc než jen spěch
Lidé, kteří mají přirozeně svižnější krok než jejich okolí, často poslouchají poznámky o tom, že by měli zpomalit. Jenže rychlost chůze nemusí být jen známkou netrpělivosti. Podle psychologů i lékařů může tempo vypovídat o osobnosti, fyzické kondici i stavu mozku.
Stačí chvíli pozorovat ruch na ulici. Jeden člověk se téměř vleče, jiný jde rovně a rychle, občas někoho obejde a drží si své tempo. Právě tenhle obyčejný rozdíl dnes vědci sledují mnohem víc než dřív. Ukazuje se, že způsob, jakým chodíme, není náhoda.
Tempo kroku totiž neodráží jen to, jestli stíháme tramvaj. Do hry vstupuje srdce, plíce, svaly i nervová soustava. A taky to, jak reagujeme na podněty kolem sebe, někdo je klidnější, jiný víc ve střehu.
Rychlá chůze a osobnost: co naznačuje psychologie
Psychologové už roky sledují, jak řeč těla souvisí s osobností. Lidé, kteří chodí přímo a svižně, mívají častěji vyšší míru extraverze a bývají cílevědomí. Extraverze obecně znamená, že člověk čerpá energii z kontaktu s ostatními a má tendenci jednat aktivně, někdy až impulzivně.
Výzkumy také naznačují souvislost se svědomitostí. To je rys spojený s disciplínou, organizovaností a určitou potřebou mít věci pod kontrolou. Rychlejší krok tak může být nenápadným signálem, že dotyčný nerad ztrácí čas a chce mít jasno v tom, kam směřuje.
Pomalejší tempo ale automaticky neznamená lenost. U některých lidí jde spíš o větší přemýšlivost nebo citlivost na okolní podněty. Záleží i na situaci – jinak se chodí na dovolené u moře a jinak ráno do práce, když už teď víte, že přijdete pozdě.
Ukazatel zdraví, který lékaři nepodceňují
V medicíně se rychlost chůze dnes označuje jako takzvaný funkční vitální znak. Jednoduchý parametr, který dokáže napovědět o celkovém stavu podobně jako krevní tlak nebo tepová frekvence. Nejde o žádný složitý test, stačí pár metrů chůze a stopky.
Studie zveřejněná v roce 2011 v časopise BMJ sledovala desítky tisíc lidí. Ukázalo se, že ti se svižnějším tempem měli nižší riziko předčasného úmrtí. Výzkumníci z University College London upozornili, že rychlejší chůze pravděpodobně odráží lepší kondici srdce a cév, i když samozřejmě nejde o jediný faktor.
Na další zajímavý vztah poukázal výzkum publikovaný roku 2019 v JAMA Network Open. Tým z Duke University spojil pomalejší tempo ve středním věku s menším objemem některých částí mozku a slabšími výsledky v kognitivních testech. Tedy testech paměti, pozornosti nebo plánování. Nejde o diagnózu, spíš o varovný signál.
Důležité je hlavně sledovat změny. Pokud někdo celý život chodí rychle a najednou výrazně zpomalí bez zjevné příčiny, může to stát za konzultaci s lékařem. Není to pravidlo, ale přehlížet to také není dobré.
Tempo, stres a každodenní režim
Rychlá chůze někdy souvisí i s napětím. Když je člověk ve stresu, tělo produkuje více adrenalinu a kortizolu. Tyto hormony zrychlují tep a připravují organismus na reakci. A krok se zrychlí, často úplně automaticky.
Máte pocit, že pořád někam spěcháte? Zkuste si malý experiment. Vyrazte ven bez cíle a vědomě zpomalte. Sledujte, jestli je to pro vás přirozené, nebo naopak nepříjemné a skoro nemožné. I to může něco naznačit o tom, jak moc jste přetížení.
Odborníci na pohyb doporučují lidem mezi 30 a 50 lety pravidelnou svižnou chůzi jako jednoduchou prevenci civilizačních nemocí. Ideální tempo je takové, kdy se lehce zadýcháte, ale stále zvládnete mluvit v celých větách. Pokud sotva popadáte dech, je to už moc.
Rychlost chůze tedy není zanedbatelný detail. Odráží fyzickou kondici, psychické nastavení i způsob, jakým zacházíme se stresem. Někdy je dobré zpomalit, jindy naopak přidat krok – hlavní je, aby to byla vaše volba a ne jen reakce na tlak okolí.
Zdroje: bmj.com, jamanetwork.com, ucl.ac.uk, duke.edu
